Dědictvím upevňování a obrany portugalské samostatnosti na Pyrenejském poloostrově je řada hradů a opevněných vesnic podél východní hranice země. Portugalští panovníci je nechali stavět s vědomím sousedství silného Španělska a jeho územní rozpínavosti. Do velkolepého obranného řetězce, který tak postupně vybudovali, spadá i Monsanto, pozoruhodné sídlo, vystavěné na úbočí žulového kopce v kraji Beira Baixa. Hrad na jeho vrcholu je dnes už v rozvalinách. Má za sebou dlouhou historii obléhání a bitev i potupný konec, vyvolaný v 19. století explozí střelného prachu. Vyšplhat se nahoru ke zříceninám ale stojí za to. Otevírá se odtud výhled na střechy vesnice, která jako by srostla s úbočím kopce. Křivolaké uličky splývají s šedým kamenem a na první pohled je zřejmé, že stavitelé domů museli podřídit své představy o jejich podobě prostoru, který jim poskytly obrovské balvany. Těžko přístupné příbytky, chráněné navíc hradbami, umožňovaly lepší obranu před nepřáteli. Koluje zde pověst, jak nekonečné obléhání Monsanta Maury dohnalo hladovějící obyvatele k zoufalému činu. Aby dobyvatele přelstili, zabili poslední tele, jeho útroby naplnili rýží a zvíře jim přehodili přes hradby. Lest vyšla. Obléhatelé v domnění, že vesnice má ještě dost potravin, ustoupili. Každoročně si Monsanťané připomínají tuto událost bujarou slavností, při níž házejí přes hradby kytice květů.
Nebýt turistů, Monsanto by jen smutně přežívalo. Návštěvníky sem nepřitahuje pouze jedinečný ráz vesnice, ale také úžasná atmosféra klidu a pokojného života jejích starších obyvatel. Ženy stále nosí tradiční černý oděv s půvabným čepečkem, na jehož vrchní plošince dobře sedí kbelík, otýpka roští nebo lavor s prádlem, které vypraly na společných kamenných valchách postavených pod kopcem u potoka. Při praní si pěkně zpívají, aby jim šla práce lépe od ruky. Zato muži na lavicích před domy prosedí hodiny při planém klábosení nebo mlčenlivém přemítání. Obchodníci v malých krámcích se suvenýry nabízejí zdejší tradiční výrobky: proutěné košíky, keramiku, a hlavně hranaté tamburíny adufe, na které rádi zahrají, a hadrové panenky, jež nechybějí v žádné domácnosti, protože jim od nepaměti lidé přisuzují moc ochránit obydlí před bouřkami…
Úpné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2003
Další informace o Portugalsku naleznet zde: http://www.sopka.cz