Průměrný Nizozemec se velice zajímá o společenské, kulturní a politické dění nejen ve světě či ve státní politice, ale především soustřeďuje pozornost na své bezprostřední okolí. Jen proto zde mohlo vzniknout tisíce nejrůznějších spolků, sdružení, svazů, klubů, společností a hnutí, od Spolku žen v domácnosti až po asi 70 zaregistrovaných politických stran.

Jiným zcela nepřehlédnutelným znakem nizozemské společnosti je její známá tolerance a volnomyšlenkářství. K tomuto pojetí lidského soužití spěli Nizozemci dlouho, prakticky od 16. století, kdy se jim v krvavém povstání proti nadvládě Španělska podařilo osamostatnit. Svoboda, která stála mnoho životů, se stala základní hodnotou mladého státu – Spojených provincií nizozemských. Protože sami dobře věděli, co je to útlak, ochotně přijímali pronásledované běžence z celé Evropy: francouzské hugenoty, kteří například zavedli ve městě Gouda první výrobu sukna, portugalské a španělské židy, s jejichž pomocí začal velký obchod s diamanty, anglické puritány – ti odtud nakonec odpluli jako ‘otcové poutníci’ a založili v Severní Americe první kolonii. Přicházeli sem němečtí protestanti a čeští pobělohorští exulanti, obohacující nejen nizozemské, ale také evropské myšlení. Byl mezi nimi i J. A. Komenský. Tato tolerance zde přetrvala až do současnosti. Když například Nizozemská Východní Indie, dnešní Indonésie, získala v roce 1949 samostatnost, přestěhovaly se do „mateřského“ Nizozemska desetitisíce lidí. Právě sem směřovalo i mnoho našich emigrantů po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968.

Nizozemci ale nejsou tolerantní pouze nábožensky či národnostně. Jejich volnomyšlenkářství nejednou překračuje i ustálená evropská tabu, jako je například eutanazie. Zatím byla uzákoněna pouze zde. A také právě v této zemi si může zájemce zajít do jednoho z mnoha ‘Cofee Shopů’ a bez obav si dát marihuanu, protože prodej a konzumaci měkkých drog zde zákon nepostihuje. Holandské tolerantnosti jen zdánlivě protiřečí jejich až úzkostlivá citlivost na jakýkoli projev, v němž vidí omezování vlastních práv a svobod. Jen to zkuste o polední přestávce ťukat na poště na okénko, za nímž státní úředník s důstojnou rozvláčností pojídá svůj sendvič. I kdyby vám měl ze své oprávněné půlhodiny věnovat třeba jen odpověď na dotaz, neudělá to. Ale tentýž člověk půjde zítra demonstrovat za jakási práva lidí, které v životě neviděl…

Úpné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2003

Další informace o Nizozemí naleznet zde: http://www.sopka.cz