Španělsko je parlamentní monarchií a jeho oficiální název zní Španělské království. V současné době sedí na trůně vládnoucí královský pár – král Don Juan Carlos a královna Doña Sofia.
Historie rodu současného krále sahá do 15. století, až k zakladatelům novověké vládnoucí dynastie a osvoboditelům země od Arabů , ke Katolickým králům, jimiž byli Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská. Jejich potomkem je i Jeho Veličenstvo král Juan Carlos, který se narodil v lednu roku 1938, v Římě. Tam tehdy jeho královští rodiče žili v exilu, když byla v roce 1931 vyhlášena Španělská republika. Jeho otec se králem nikdy nestal, protože republikány byl odvolán už král předchozí, Don Alfonso XIII., tedy dědeček Juana Carlose,. Za druhé světové války se královská rodina přestěhovala do Portugalska. Po maturitě, kterou složil mladý princ v Madridu, začal studovat na školách vojenských, kde získal četné hodnosti pro velení vojska pozemního, letectva i námořnictva. Potom si ještě doplnil vzdělaní studiem práv, politologie, ekonomiky a finančnictví. To všechno bylo ještě v době, kdy v čele státu stál generál Franco.
Když Juan Carlos potkal řeckou princeznou Sofii, byla to prý láska na první pohled. Proti nebyly ani dynastické zájmy, tak se v květnu roku 1962 mladý Juan Carlos se stejně starou princeznou Sofií oženil. Také ona pocházela z jedné z nejstarších evropských královských rodin a také tato řecká královská rodina musela opustit za druhé světové války vlast. Princezna proto žila střídavě v Egyptě a jižní Africe. Pak studovala archeologii a hudbu v Athénách a Německu. Svatba se konala v řeckých Athénách a novomanželé se potom usadili v Madridu. Již rok po svatbě se narodila princezna Elena, v roce 1965 princezna Cristina a konečně v lednu roku 1968 přišel na svět mužský dědic trůnu, princ Filip.
V roce 1969 se generál Franco rozhodl oficiálně potvrdit jako svého nástupce v čele španělského státu třicetiletého prince Juana Carlose. Ten však byl prohlášen králem až po diktátorově smrti v roce 1975. Při svém prvním inauguračním projevu král Juan Carlos prohlásil, že jeho hlavním úkolem je obnovit v zemi demokracii a stát se skutečným králem všech Španělů.
Jeho otec na něho pak převedl veškerá dynastická práva i vedení instituce zvané Královská komora, neboli Casa real. Je to oficiální státní úřad vedený královskou rodinou a jí vybranými úředníky a spolupracovníky. Má podobnou strukturu i funkci jako kterákoli kancelář prezidenta republiky. Oficiálním sídlem komory i královské rodiny je jeden z královských paláců na okraji Madridu – la Zarzuela. (Podle jména tohoto barokního zámečku postaveného Filipem IV. jako rodinné venkovské sídlo dostala název i tradiční veselá divadelní hra se zpěvy a tanci dodnes populární jak ve Španělsku, tak v Latinské Americe.). Reprezentativní rozlehlý královský palác, Palacio Real, stojící uprostřed Madridu, je používán jen pro některé oficiální příležitosti a jedna jeho část je zařízena jako veřejně přístupné muzeum. Další z královských paláců, starý el Escorial, je rovněž neobydlený a přístupný veřejnosti. V jeho rozsáhlé, pompézní kapli je královská hrobka. Juan Carlos i Sofie tam již mají vedle svých předků připraveny rakve.
V ústavě Španělského království, schválené referendem v roce 1978, je i několik článků týkajících se pravomocí španělského krále. Podle nich je funkce krále symbolem a zárukou celistvosti a trvalosti státu. Úkolem krále je reprezentovat zájmy státu na mezinárodní úrovni, dohlížet na chod oficiálních státních institucí a plnit povinnosti vyplývající z ústavy. Na rozdíl od funkce prezidenta je funkce krále dědičná, přecházející prioritně na mužského potomka. Jsou-li potomky samé dcery, korunu získává dcera nejstarší. Pokud se ovšem mužský následník trůnu ožení bez otcova souhlasu, následnické právo ztrácí. Dále články ústavy řeší případné problémy jako je nesvéprávnost stárnoucího panovníka, kdy se souhlasem parlamentu nastupuje na trůn zletilý následník nebo jeho zákonný zástupce. Jinak se ústava monarchie ohledně hlavy státu příliš neliší od ústavy republiky a funkce prezidenta.
Zřejmě nejoblíbenějším členem královské rodiny je následník trůnu princ Felipe Burbonský a Řecký, princ Asturský, Gironský a Vianský. Všechny tyto tituly získal jako následník podle královských zákonů platných již od 16 století. Studoval na nejprestižnějších univerzitách světa a vojenských akademiích Španělska. Má vysokou ztepilou postavu a krásnou tvář. Jednou bude králem a zatím se ještě neoženil. Jako následník trůnu má obrovské množství aktivit spojených s domácí i mezinárodní reprezentací. Vedle krále je vrchním velitelem španělských pozemních vojsk, letectva a korvetním kapitánem. Umí řídit helikoptéru a další vojenské stroje. V případě nepřítomnosti krále přejímá jeho funkce. Má vlastní nadaci s řadou aktivit kulturních i sociálních a osobně se velmi zajímá o otázky životního prostředí. Když byl v roce 2000 na návštěvě České republiky, kromě toho, ze se obdivoval krásám Prahy a Českého Krumlova, projel se s celým svým doprovodem na kole po Šumavě a mimo protokol si odskočil do jedné restaurace na smažený sýr.
Nejstarším dítětem španělského královského páru je infantka Doña Elena Marie Isabel Dominica de Silos Burbonská a Řecká. Kdyby z nějakého závažného důvodu nemohl na trůn nastoupit její mladší bratr, druhou nástupkyní je právě ona. Proto se i ona účastní státních záležitostí. Po studiích pracovala několik let jako profesorka angličtiny a v současnosti se věnuje charitativní činnosti spojené s kulturními a sportovními aktivitami. V roce 1995 se vdala za stejně starého Dona Jaimeho de Marichalar y Saenz de Tejada, syna vévody z Ripalda. Její manžel je obchodník a finančník. Za oficiální sídlo si vybrali Madrid. V jejich manželství se zatím narodily dvě děti – v roce 1998 syn Felipe a o dva roky později dcera Victoria Federica.
Prostřední královskou dcerou je infantka Doña Cristina Federica Burbonská a Řecká. Studovala politologii a je velmi aktivní v několika kulturních a vzdělávacích institucích. Její obliba ve sportu (především plachtění) byla patrně určující i při výběru partnera – v roce 1997 se provdala za prvoligového sportovce a národního reprezentanta v házené, Dona Iñaki Urgangarina Liebaerta. Žijí v Barceloně a mají tři syny – Juana Valentina narozeného v roce 1999, o rok mladšího Pabla Nicolase a nejmladšího Miguela de Todos los Santos narozeného v dubnu roku 2002.
Celá královská rodina je veřejnosti neustále na očích a kroky každého jejího člena jsou neustále bedlivě sledovány sdělovacími prostředky. Je až kuriózní, jak španělský tisk komentuje i sebemenší pohyb Jejich Veličenstev, jestli se otočili doleva či doprava, na koho se podívali a zda to byl pohled láskyplný či přísný apod. Královská image se zdá být téměř vždy dokonalá a na fotografiích i v televizi vypadají spokojeně. A tak si asi budou žít spokojeně až do smrti.