Istanbul je tak výjimečný, neobyčejný, rozlehlý a rozdílný ve svých čtvrtích, že jeho celkový obraz nezachytí žádné souborné líčení ani popis. Můžeme se nanejvýš soustředit na výčet jeho pozoruhodností, jeho mezních historických událostí, jednotlivých pamětihodností a zmínit snad i pár turistických zajímavostí.
Je nesporné, že toto město v sobě nese poselství civilizací od řeckého starověku až po tureckou současnost. Trvá už 2669 let. Založil je roku 667 př.n.l. Řek Byzás jako městský stát, který dostal jméno Byzantion. Místo mělo neobyčejně výhodnou polohu v zátoce Zlatého rohu a při vjezdu do Bosporské úžiny. Tato kolonizační osada rozložená na evropském břehu zdárně prosperovala až do 2. st.n.l., kdy ji obsadili Římané.
Velké dějiny města však začaly až za Konstantina Velikého, římského císaře, který si toto místo zvolil za sídelní město říše. Rozhodl se tady vybudovat Nový Řím, který napodoboval architekturou i plánem hlavních ulic a náměstí nejen Řím, ale i Jeruzalém. Centrální rozlehlé náměstí Augustaion si uchovalo svou původní dispozici po celý středověk, stejně tak jako i několik dalších velkolepých staveb jako například chrám Boží Moudrosti, neboli Hagia Sifia. Jeho stavbu zahájil už Konstantin, ale do vysvěcení nové metropole v roce 330 n.l. nebyla ještě dokončena. Město přejmenované záhy na Konstantinopol mělo svůj císařský palác, senát a skvělý Hipodrom podél jedné strany Augistinova náměstí. K výzdobě města byly svezeny sochy, sloupy a obelisky z celého tehdy známého světa. Patřil k nim i egyptský obelisk Thutmóse III., stojící dodnes na mramorovém podstavci vedle Hadího sloupu z Delf. Oba jsou v parku, který je součástí bývalého Hipodromu. Jinou osamocenou římskou památkou je podzemní sloupová cisterna, jejíž rozloha a důmyslný systém bere dech a dodnes městu sluší.
Byzantská říše trvala více než jedenáct století, až do osudného roku 1454, kdy Konstantinopol dobyli Turci a sultán Mehmed Dobyvatel vjel na koni do chrám Boží Moudrosti – a ustrnul nad jeho monumentalitou. Začala muslimská éra města přejmenovaného na Istanbul a soupeření nových vládců s dědictvím Byzantské říše.
Chrám Boží Moudrosti, Hagia Sifia, dostal svou slavnou podobu až za vlády císaře Justiniána, který nechal původní, patrně obdélníkovou baziliku s trámovým stropem přestavět na velkolepou stavbu, která svou krásou a rozměry neměla na světě obdoby. Zosobňovala všechny stavební prvky a dekory, které se staly vzorem a základem nového uměleckého slohu, kterému dnes říkáme byzantský, a který dodnes představuje jeden z vrcholů architektonického snažení.
Historik Prokopius, který žil u dvora císaře Justiniána o této stavbě velmi podrobně píše i o jejích hlavních stavitelích, jimiž byli Anthemius z Trallu a Isidor z Milétu. „A tak se podařilo z tohoto chrámu jedinečný vzor krásy, předstihující očekávání každého, kdo jej pozoruje a je jím okouzlen.“
Hagia Sifia je typem centrálního kopulového chrámu, který je schopen pojmout desetitisíce věřících. Má lehce obdélníkový půdorys 70×80 metrů s obrovitou centrální kupolí, která se klene nad podlahou do výšky 55 metrů a přitom spočívá pouze na čtyřech sloupech. Tato nebeská klenba, uvnitř zdobená nádhernou mozaikou, byla po staletí opěvována básníky a obdivována architekty celého světa. Zdálo se, že její mohutná klenba visí jakoby ve vzduchu a uvolňuje obrovský vnitřní prostor chrámu. Navíc byzantští umělci využili pro vnitřní výzdobu množství zlata, vzácně vzorovaný mramor a stěny pokryli nádhernými barevnými mozaikami. Tvůrci chrámu si byli od počátku vědomi toho, že tvoří dílo, které překoná věky. Také se tradují známá slova císaře Justiniána, který při vysvěcení chámu roku 537 n.l. pronesl pyšnou větu: „Šalamoune, nyní jsem tě překonal!“
Hipodrom jehož zbytkem je dnešní park je dnešní park před Modrou mešitou má za sebou také vlastní dlouhou historii. Už v roce 203 začal zde císař Septimius Severus stavět dostihovou dráhu pro koňská spřežení a o století později, za Konstantina Velikého, se oválná dráha dočkala rozšíření, takže měřila 370 metrů na délku a byla široká 118 metrů. V čase slavností a triumfálních pochodů se do ní údajně vešlo až sto tisíc diváků. Jen málokdo už ví, jaký osud mělo slavné Lýsippovo sousoší koňské čtyřspřeží, vzpínající se původně nad císařskou lóží. V roce 1204 je uloupil benátský kníže Dandolo pro chrám sv. Marka v Benátkách. V roce 1797 je tam pro změnu ukradl Napoleon pro Paříž a odtud se tato zcestovalá čtyřka vrátila zpět do Benátek až roku 1815. Dnes hřebci odpočívají v muzeu Marciano a nad západním ochozem chrámu San Marko je od roku 1981 ustájena jejich věrná kopie.
V aréně starořímského hipodromu se odehrávaly nejen závody, ale i ty největšíkrutosti, jaké je člověk schopen vymyslet – zápasy šelem a lidí i hromadné popravy. Například v roce 532 tady vojsko císaře Justiniána obklíčilo a povraždilo třicet tisíc vzbouřenců! K obdobné události došlo 15. června 1826, kdy v těsné blízkosti Modré mešity a v přilehlých ulicích, nechal sultán Mahmud II. obklíčit 20 tisíc vzbouřených janičárů. Ve chvíli, kdy dospěli vůdci vzpoury k rozhodnutí vzdát se, složit zbraně a přist…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Turecko