Projíždíme večerním Seldžukem směrem na blízký Efez. Z okolní krajiny už není vidět vůbec nic, přesto tuším po pravé straně za alejí stromů planinu o rozloze fotbalového hřiště, kde stával ve starověku jeden z pověstných sedmi divů světa – chrám bohyně Artemis. Filón Byzantský o něm kdysi ohromeně prohlásil: „Spatřil jsem visuté zahrady v Babylonu, Diovu sochu v Olympii i kolos na Rhodu, mocné pyramidy v Egyptě a Mausolovu hrobku v Halikarnasu, ale když jsem uviděl chrám v Efezu, hrdě čnící k oblakům, ihned zastínil všechny ostatní divy.“
Artemidin chrám byl postaven kolem roku 550 př.n.l. na popud bohatého lýdského krále Kroisa. Do dnešních dnů z něho však nezůstalo takřka nic. Co nezničil požár založený pomýleným Hérostratem v roce 356 př.n.l., to dokonali Gótové v roce 262 př.n.l. A také četná zemětřesení. Nakonec i samotní zdejší obyvatelé v průběhu věků rabovali ruiny Artemidina chrámu, takže jeho mohutné kamenné bloky jsou dnes roztroušeny ve zdivu širokého okolí.
Po sedmi letech hledání objevil v roce 1870 britský archeolog John T. Wood na dně 75. sondy hluboko pod nánosy zeminy zbytky Artemidina chrámu. Jediný sloup tu symbolicky ční nad ubohými ruinami, pouhá rekonstrukce z nalezených částí dříků. Na jeho vrcholu si čápi vybudovali hnízdo.
Ovšem za časů Hérodota se tady a v tuhle večerní dobu tyčil v záři pochodní až do výšky neuvěřitelných osmnácti metrů namodralý mramorový les stopětadvaceti sloupů zdobených až do výšky tří metrů polychromními basreliéfy. Monumentální chrám k poctě mnohoprsé bohyně plodnosti Artemis byl proslavený v celém tehdejším světě – stejně jako samotný Efez, soupeřící v okázalé nádheře a politickém významu s tak významnými městy jako Athény nebo africká Alexandrie.
Zítra bude čas na prohlídku i tohoto místa. Rozhodně za to stojí, třebaže lidem bez fantazie poskytne jen velmi málo. Skoro nic. Plevelem zarostlý okrsek, zrezivělé cedule s nečitelnými nápisy pro náhodné turisty a výhled přes banánovníky na současnou zástavbu a seldžuckou pevnost. I takovou tvář může mít zmar.
Přesto je dobré uvědomit si, že když Alexandr Veliký někdy kolem roku 325 př.n.l. nákladně zrekonstruoval, tehdy již přes dvě století starý a vyhořelý chrám, oslnil tím všechny soudobé návštěvníky znalé ostatních řeckých památek. Monumentální chrám byl brzy zařazen mezi nejslavnější stavby tehdejšího světa. Svými rozměry 114 x 55 metrů byl největším chrámem starověkého Řecka. Byl zároveň oázou bezpečí a jakousi centrální bankou, kam byly spolehlivě ukládány finance. Byl nedotknutelný, a proto se do něho uchylovali i běženci před pronásledovateli.
Antický Efez, jedna z velkých metropolí antiky, se kdysi obtáčel jako srp kolem vrchu Pion. Stačilo by vyběhnout na kopec, aby si člověk představil galéry připlouvající ke zdejšímu egejskému pobřeží se zbožím z Kypru a Palestiny, ze vzdálené Alexandrie z Afriky, Athén a Říma. Moře sice za dva tisíce let ustoupilo díky nánosům o několik kilometrů od bývalého pobřeží, nicméně atmosféra dávné přístavní metropole trvá.
O hodinu později kupujeme vstupenky do areálu. Od časného rána tady chrlí autobusy stovky návštěvníků. Naprosto pokorně musím přiznat, že jakkoli raději vyhledávám spíše místa zapomenutá a opuštěná, v Efezu je co obdivovat. Efez nadchne každého návštěvníka, romantika, snílka, estéta, architekta i tuctového turistu bez vyhraněných zájmů. Turecké pobřeží, zejména v západní části, skýtá nepřeberné množství památek, často velmi dobře zachovalých. Pokud si ale má turista, ces…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Turecko