Když v podvečer opustíte pobřežní město Monasterace a vydáte se údolím řeky Stilaro do hor, záhy se začnou hodně vysoko pod zčernalým hřebenem Monte Consolino objevovat první světýlka, signalizující do tmy – tady leží Stilo. Večerní Stilo právě prožívá svou nejpříjemnější část dne. Na náměstí je každý večer lidí jako o pouti. Muži obsadili bary, ženy lavičky, děti se honí kolem sochy ctihodného filozofa a místního rodáka T. Campanelly. Mládí patří přilehlá ulice, kde se vytrvale korzuje a kluci se prohánějí nahoru a dolů na řvoucích motorkách. Bude tu živo až do půlnoci. Nejrychleji pak utichnou kamenné uličky starého města spoře osvětlené lucernami. Jsou temné a tajemné. Místy tak úzké, že se při rozpažení dotknete protilehlých domů. Místy tak strmé, že vydlážděnou kamennou skluzavku muselo nahradit strmé schodiště…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2005

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaroslava Janoušová