Co se týče otevřenosti krajiny k proměnám na malém prostoru, k prudkým střihům, jejichž přičiněním opouštíme jeden svět, abychom se náhle vynořili v nějakém jiném, má Švýcarsko na naší planetě jen málo konkurentů.
Vlak jede jakoby proti směru času. Na železniční zastávce ve vesnici Rossin?ire, s níž malíř Balthus spojil posledních 20 let svého života, si připadáte jako v 19. století. Balthus, celým jménem Balthazar Klossowski de Rola, je jednou z velkých uměleckých legend 20. století. Výtvarník, který vystavoval v benátském Palazzo Grassi, v pařížském Centre Pompidou a newyorském Metropolitním muzeu, se narodil 29. února 1908. Zvláštní datum narození předznamenalo i zvláštní průběh jeho života.
Balthus zemřel v 92 letech. Vzhledem k tomu, že přišel na svět v přestupném roce, narozeniny mohl slavit jednou za čtyři roky. Dožil se tedy vlastně třiadvaceti let, a to odpovídá jeho přání nezestárnout. „Ty neokázalé narozeniny, které obývají většinu času mimozemský prostor, vás jistě opravňují k mnoha věcem zde na zemi neznámým,“ napsal Balthusovi básník Rainer Maria Rilke, milenec jeho matky a velký příznivec andělů, bez nichž by jeho poezie postrádala svou příznačnou lehkost. Básník napsal předmluvu k první Balthusově publikaci se čtyřiceti obrázky, inspirovanými příběhem ztracené kočky Mitsou. Balthusovi bylo třináct let, když kniha vyšla, a tajemný svět koček už malíře nikdy neopustil…
Od dětství byl obklopen umělci. I hodně neúplný seznam umělců, s nimiž během svého dlouhého života spolupracoval nebo se přátelil, připomíná jmenný rejstřík dějin moderního umění: malíř André Derain, divadelní experimentátor Antonin Artaud, básník André Breton, sochař Alberto Giacometti, básník Paul Eluard, spisovatel André Gide, filmový režisér Federico Fellini. Vývoj Balthusova malířského rukopisu sledoval sám Pablo Picasso.
Balthus se svou ženou, japonskou malířkou Setsuko, koupil v roce 1977 v Rossin?ire Grand Chalet, starobylou dřevěnou horskou chalupu se 40 místnostmi. Grand Chalet, pocházejí z roku 1754, je prý největší chalupou ve Švýcarsku, možná v celé Evropě. Její stavitel, bohatý soudce, tam hodlal vyrábět sýry. Nejdříve vykopal velký sklep, kde se měly skladovat. Jenže plán se nakonec nerealizoval. Soudce náhle zemřel, a navíc se změnila technologie sýrařské výroby. Sklep byl proměněn na jídelnu a nad ní vyrostl dřevěný hotel Grand Chalet. V období romantismu sem začali jezdit hlavně hosté z Anglie, kteří se odtud vypravovali za vznešeností alpské přírody. Pobýval tu například i básník Victor Hugo.
Setsuko, vdova po Balthusovi, mi při loňské návštěvě v Grand Chalet vyprávěla: „Balthus měl ke Švýcarsku velmi blízký vztah už od dětství. Jeho první manželka byla Švýcarka, tato země byla součástí jeho osobnosti. Naše italské sídlo bylo hodně veliké, a tak jsme tady chtěli původně koupit pouze malý dům s velkým ateliérem. Jeden přítel nám doporučil, abychom si zašli na čaj do jednoho pěkného hotelu v Rossini?re. To dřevěné stavení mi svým materiálem připomínalo staré japonské stavby. Jeho atmosféra mě okamžitě pohltila,“ vzpomíná japonská výtvarnice…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2003

Další informace o Švýcarsku naleznet zde: http://www.sopka.cz