Hrad Arco

Arco a jeho hrad

Jen asi 5 km za Rivou směrem do vnitrozemí leží sedmnáctitisícové Arco. Jeho jméno dobře znají milovníci skalního lezení z celé Evropy, ale město se svým okolím nabízí zajímavé možnosti i ostatním návštěvníkům.

Arco spojují s Rivou dvě okružní linky místních autobusů, cesta z jednoho centra do druhého trvá asi 25 minut. Na první pohled je Arco daleko klidnější. S výjimkou hradu, o kterém za chvilku uslyšíme, se sem nejezdí ani tak kvůli prohlídce města, jako kvůli outdoorovým aktivitám, které se odehrávají v jeho okolí. A tak ve všední den kolem jedné po poledni, navíc ještě před vypuknutím hlavní sezony, jež tu začíná v poslední červnové dekádě, působí centrum Arca skoro ospale. Na prostranství za velkým kolegiátním kostelem Santa Maria Assunta pomalu balí své stánky trhovci, nikoli s ovocem a zeleninou, ale s oblečením. Procházím kolem paláce Marchetti, který si zachoval včetně nepřehlédnutelných benátských komínů svou podobu z 16. stol., kdy se ještě jmenoval Palazzo di San Petro. Hned vedle něj stojí radnice, někdejší Palazzo di Piazza, kde sídlila hrabata z Arca. To už jsem na náměstí Piazza Tre Novembre, takže si mohu prohlédnout kolegiátní kostel i zepředu. Na Arco snad až trochu předimenzovaný chrám ze 17. stol. navrhl císařský dvorní architekt Giovanni Maria Filippi. Tady ucho Čecha zpozorní. TEN Giovanni Maria Filippi? Ale jistě! Stavitel Rudolfa II., žijící v letech 1602–1616 v Praze, jenž se významně podílel na Španělském sále Pražského hradu, připisuje se mu Matyášova brána tamtéž, pracoval na císařských zámcích v Chlumci nad Cidlinou, Benátkách nad Jizerou, v Brandýse, Přerově a Lysé nad Labem, vyprojektoval poutní kostel s rodinnou hrobkou Liechtensteinů ve Vranově u Brna, postavil kostel sv. Rocha v Praze na Strahově a další díla v Čechách i na Moravě, aby nakonec zakončil svou životní pouť v Brně, tak tenhle Giovanni Maria Filippi pocházel skoro odtud! Narodil se vzdušnou čarou nějakých 12 km na sever od Arca v obci Dasindo. Jak je vidno, svět je opravdu malý a vlastně byl malý už počátkem 17. stol. Do historie vstoupil kostel Santa Maria Assunta snad jen tím, že v něm byl prvních sedm let pochován František II. Bourbonský, poslední král sicilský, který zemřel v Arcu v prosinci 1894…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy

Arco