Akropole
Svou akropoli, nejvýše položenou a opevněnou část, měla různá starověká řecká města, později se termín začal používat i pro ústřední části, pevnosti a citadely měst nejen v celém středomořském prostoru, ale i ve vzdálenějších oblastech včetně třeba Střední Ameriky. Avšak málo platné, pro většinu lidí je tou správnou a jedinou akropolí ta, jež se píše s velkým písmenem na začátku a tyčí se uprostřed řeckého hlavního města – Akropolis athénská.
Pohled od jihozápadu, z pahorku Múz, známého dnes také jako Filopappův podle částečně zachovaného monumentálního náhrobku Gaia Julia Antiocha Filopappa, athénského archonta a římského senátora zesnulého v roce 116, je stejně monumentální jako edukativní. Vidíme mohutnou opevněnou akropolskou skálu, převyšující své okolí zhruba o 80 m a právě na jižní straně téměř svisle padající k ódeiu Héróda Attika a k Dionýsovu divadlu, a na jejím temeni čtveřici dochovaných staveb – vstupní propylaje, chrám Athény Níké, Erechtheion a Parthenón.
Akropolská skála byla poprvé osídlena lidmi asi 2000 let př. n. l. V mykénské době, někdy ve 13. stol. př. n. l., byla obehnána mohutnými „kyklopskými“ hradbami, jejichž malý kousek zůstal zachován dodnes. Báje praví, že o nějakých 300 let dříve se na ní měl odehrát zásadní spor o to, komu připadne vznikající město a kraj kolem něj zvaný Attika – Athéně či Poseidónovi? Rozhodčím byl Kekrops, půl člověk, půl had, podle další báje zakladatel zdejšího prvního královského rodu. Zvítězit měl ten, kdo dá městu cennější dar. Pramen slané vody, jenž vytryskl z akropolské skály, když do ní Poseidón udeřil svým trojzubcem, nemohl konkurovat olivovníku, který Athéna zasadila hned vedle.
Pokud se přesuneme z říše bájí, v případě Řecka vskutku obrovské a notně nepřehledné, na pole alespoň ve zlomcích doložitelné historické reality, zjistíme, že první náboženské stavby na Akropoli, konkrétně Athénin chrám a velký oltář, vznikly v 8. stol. př. n. l. Pak přibývaly další, starší zase mizely nebo byly přestavovány, rozšiřovány či jinak upravovány. Sledovat stavební vývoj Akropole je docela oříšek i pro archeology a historiky. Jisté je, že v antice byla Akropolis zastavěna podstatně více než dnes. Hned za vchodem stávala svatyně Artemidy Braurónské, patronky attických dívek, ochránkyně těhotných a šestinedělek, do jejíhož kultu byly dívky zasvěcovány v přestrojení za medvědice. Stavba vznikla zřejmě kolem poloviny 6. stol. př. n. l. za vlády tyrana Peisistrata, který pocházel z Braurónu. Za ní následovala chalkothéka, hala, kde se uskladňovalo bronzové kultovní náčiní a další předměty, snad i zbraně. Zastavěn byl i východní konec Akropole před dnešní vyhlídkou na Olympieion a centrum města. V roce 27 př. n. l. byl vysvěcen malý kruhový chrámek věnovaný Římu a Augustovi, navzdory nevelkým rozměrům vskutku nepřehlédnutelný, neboť stál přímo před východním průčelím Parthenónu.
Pro dnešního návštěvníka je však pochopitelně nejdůležitější to, co vidí na vlastní oči. Všechny čtyři hlavní stavby, které dnes na Akropoli obdivujeme, pocházejí z 2. pol. 5. stol., případně ze samého začátku 4. stol. př. n. l. O jejich stavbě rozhodl Periklés, asi nejvýznamnější demokratický athénský politik vůbec, po definitivním ukončení řecko-perských válek a uzavření míru v roce 448 př. n. l. Velkolepá přestavba Akropole, kterou Peršané roku 480 př. n. l. kompletně vypálili, trvala více než 50 let. Sám Periklés zemřel na mor v roce 429 př. n. l., takže za svého života spatřil Parthenón a propylaje, ale chrám Athény Níké a Erechtheion nikdy neviděl. Ještě před jeho smrtí vypukla tzv. peloponéská válka, jež trvala s určitými přestávkami až do roku 404 př. n. l. a kterou nakonec Athény prohrály. Stavební práce se v této době značně zpomalily a Erechtheion byl dokončen až po roce 395 př. n. l.
Ušlechtilá krása čtyř staveb na athénské Akropoli ohromuje každoročně miliony turistů. Ne každý zná do detailu jejich příběh, což sice k vnímání krásy není nezbytně nutné, ale může ji rozšířit o další dimenzi. Jako první si musíme blíže představit Parthenón, největší, nejnápadnější a také nejznámější z nich, stojící na úplně nejvyšším místě akropolské skály. Zasvěcen byl panenské Athéně či Athéně-ochránkyni obce. Výrazem parthenón se původně označovala pouze jedna z jeho místn…
Úplné znění článku naleznete zde