Když se v jednom starém českém televizním seriálu Taková povedená rodinka rozhodla slavit Vánoce uprostřed léta, bylo to diváky oceněno jako dobrý vtip založený na absurditě. Obyvatelé Austrálie, přesněji jejich převážně křesťanská část, se dopouštějí této absurdity každoročně a se vší vážností. Slaví Vánoce v době tamního vrcholného léta.
Jak je všeobecně známo, v Austrálii, která leží na jižní polokouli, mají jednotlivé roční sezóny přesně opačný charakter než u nás. Abychom se vyhnuli matení pojmů, řekněme si, že pokud bude řeč o ročních dobách, budou se zásadně vztahovat na Austrálii. V souvislosti s tím je třeba uvědomit si – navzdory českým popisným jménům jednotlivých měsíců – že například leden je měsícem tamního vrcholného léta a červenec je nejchladnějším měsícem australské zimy. Ale existují i jiné hluboce vžité představy, jako například světové strany. U nás je sever a severní vítr v jistém smyslu synonymem chladu, zatímco jih je spojován s teplem a se sluníčkem. V Austrálii je tomu naopak. Sever směřuje k teplému rovníku a jih k chladnému jižnímu pólu.
Poloha Austrálie z hlediska životních potřeb všech jejích obyvatel je značně nevýhodná. Vinu na tom má obratník Kozoroha, který protíná kontinent téměř v polovině. Tato proslulá rovnoběžka, tedy 23° 27´ jižní šířky a její severní protějšek, obratník Raka totiž vyznačují na všech kontinentech, jimiž procházejí, pásma pouští. Ty v této oblasti vznikají jako důsledek planetární cirkulace vzduchu (jen pro ilustraci si připomeňme, že obratník Raka prochází africkou Saharou ). Obratník Kozoroha rozděluje Austrálii především klimaticky. Obecně platí, že oblasti od obratníku směrem k rovníku náležejí do tropů, kde se průměrné roční teploty drží nad 20 °C. Na opačnou stranu od této hranice jsou subtropy, kde bývají občas i mrazíky. Monotónní, plochý a nízký povrch kontinentu – s výjimkou hor na východním pobřeží – však umožňuje, aby se tropická isoterma 20 °C posunula až ke 30° j.š. Obecně tak můžeme konstatovat, že Austrálie je velice teplý kontinent s jednou třetinou svého území v tropickém pásu a dvěma třetinami v pásu subtropickém.
Austrálie má v podstatě dvě výrazné roční sezóny – zimu a léto – s charakteristickým obdobím sucha a dešťů. Léto v Austrálii má dvě podoby: mohutné deště na severu a dlouhotrvající sucha na jihu a jihozápadě. Letní monzunové deště zasahují celou severní Austrálii a vrcholí v lednu. Po celé tři až čtyři měsíce nemine den, aby nepršelo. Deště a časté bouřky doprovází vítr vanoucí od východu. Koryta řek v krátké době přetékají, z náhorní plošiny Arnhemské země se valí do pobřežních nížin vodopády a celé toto území se mění v mělká jezera, nad jejichž hladinu se zvedají jen koruny polozaplavených stromů. Směrem do vnitrozemí a k jihu však srážek ubývá a samotný střed kontinentu i jih trpí tou dobou po několik měsíců suchým vedrem, kdy z jasné oblohy slunce pálí až 11 hodin denně. Na tropickém severu taková vedra nepanují, protože deště a oblačná obloha snižují sluneční svit na 4 až 6 hodin denně. Nejvyšší letní teploty s denním průměrem kolem 36 °C postihují celou centrální a severozápadní oblast.
Svůj vlastní klimatický režim má hornaté východní pobřeží, které je pod vlivem pravidelných pasátů. Ty drží teploty v přijatelných mezích a navíc přinášejí celkem pravidelné dešťové srážky. Proto je právě tento úzký pobřežní pás mezi oceánem a horami nejhustěji osídlený. Tady stojí největší australská města a přístavy, největší obytné komplexy a prosperuje tady také zemědělství.
V australské zimě se suché a deštivé oblasti navzájem vystřídají. S nástupem zimy začíná na tropickém severu období krutého sucha, které potrvá několik měsíců. Za tu dobu slunce vysuší skoro všechny řeky, že v jejich korytech zůstanou jen mělké tůňky a louže, spálí veškerou zeleň a mnohé stromy preventivně shodí listy. Na jihu tou dobou začínají dlouho očekávané deště. Nejsou tak prudké a vytrvalé jako tropické lijáky, ale přesto přinášejí unavené zemi úlevu. Déšť přichází s jednotlivými oblačnými pásmy chladných front a trvá obvykle tři až čtyři dny. Pak se na několik dnů vyjasní a opět následuje další příliv nízké oblačnosti, chladu, větru a drobného mrholení. V červenci, kdy australská zima vrcholí, prší nejvíce na jihozápadě v okolí Perthu, na jihovýchodním pobřeží Victorie a Nového Jižního Walesu a také na hornaté ostrovní Tasmánii. Nejnižší teploty přicházejí obvykle také v červenci a zasahují především jih a hornatý jihovýchod. V nadmořských výškách nad 600 metrů se běžně vyskytují mrazy a na východních svazích Australských Alp padá sníh, k nemalé radosti všech lyžařů.
Celoročně suchý a horký zůstává střed kontinentu přezdívaný outback nebo také horké srdce Austrálie. Při ročním průměru srážek kolem 250 mm a teplotách 30 °C je celé vnitrozemí odsouzeno k pouštnímu režimu. Vůbec nejsušší je Centrální pánev s vyschlým Eyrovým jezerem uprostřed, kde spadne za rok v průměru 100 – 120 mm, ale jsou období, kdy po několik let nespadne ani kapka. Pokud se v osmi až desetiletých intervalech voda v jezeře přece jen objeví, dopravily ji sem řeky z okrajových částí Centrální pánve, kde už bývají srážky hojnější.
Už tak nevyrovnané a extrémní australské podnebí, které zásadním způsobem ovlivňuje život celého kontinentu, se navíc projevuje dvěma vysoce rizikovými, ba až vražednými jevy. Jsou to tropické bouře a příliš silné sluneční záření.
Velké tropické bouře, v Austrálii oficiálně nazývané tropické cyklóny, mají na severozápadním pobřeží svůj místní název willy – willy. Jsou to živelní pohromy s nedozírnými následky. Tropická cyklóna je mohutný vzdušný vír rotujících kolem poměrně malé oblasti extrémně nízkého tlaku vzduchu, takzvaného oka bouře. Rodí se nad tropickým oceánem, kdy teplota jeho povrchových vod dosahuje maxima. Stoupající vzdušný vír, který se snaží vyplnit oblast nízkého tlaku, nasává z oceánu obrovské množství tepelné energie a tuny vody, která v podobě oblačných pásů rotuje spolu s větrem kolem oka bouře. Když taková tropická bouře přechází nad pevninou, je doprovázena větry s rychlostí až 200 km za hodinu, blesky, průtržemi mračen a z nízkých oblaků se někdy spouštějí trombovitá tornáda.
Na australské pobřeží útočí cyklóny z obou sousedních oceánů – Tichého i Indického. Ohrožený je pak celý severní úsek od linie Brisbane – Perth. Příchod cyklón Australané očekávají především v období od června do července, kdy hlídková letedla pravidelně sledují vývoj klimatické situace nad oceány. Letní, tedy prosincové a lednové cyklóny bývají výjimečné. A právě taková neočekávaná tropická bouře nazvaná Tracey překvapila o Vánocích 1974, na Štědrý den velký severní přístav Darwin. Při božím dopuštění, které se nad městem strhlo, byla většina domů pobořena, 65 lidí přišlo o život a 104 bylo těžce raněno. Škody byly později vyčísleny na jednu miliardu dolarů. Je téměř neuvěřitelné, že v následujících 24 hodinách neměl zbytek Austrálie nejmenší tušení o tom, co se v Darwinu stalo, protože všechna spojení byla přerušena a celá země slavila svátky.
Intenzívní sluneční svit na rozdíl od tropických bouří působí na lidi pomalu, nenápadně, ale zabíjí mnohem víc. Už několik desetiletí je známo, že se nad jižní polokoulí otevírá jakási pulzující ozónová díra, která propouští neúměrné množství ultrafialového záření. To u lidí prokazatelně vyvolává rakovinu kůže a poškozuje také zrak – a to nejen lidem, ale i zvířatům.
„Voda a slunce“, heslo turistických kanceláří, které lákají turisty na slunečné pláže východního pobřeží, v posledních letech atakuje antiopalovací zdravotnická propaganda podporovaná státem. Snaží se přesvědčit především mládež, že „White is beatiful“, že bílá neopálená kůže je hezká, ale málokdo tomu věří. Víc než tento násilně zaváděný módní vkus zabírají pravidelně zveřejňované statistiky, podle kterých v Austrálii každoročně rakovinou kůže onemocní 140 tisíc lidí a tisíc z nich na tuto nemoc zemře. Pláže s davy opalujících se naháčů jsou jen málokde k vidění. Slunce však neohrožuje jen rekreanty, ale každého, kdo se mezi 11. až 15. hodinou pohybuje na slunci. Dětem je dokonce vycházení ven v této době zakázáno. Australský průmysl se chopil příležitosti a začal vyrábět ochranná skla do brýlí, do aut a dokonce už i do oken obytných domů. Všude jsou k dostání krémy s ochranným ÚV filtrem a existuji i oděvy, které sluneční záření nepropouštějí.
Australské slunce je zcela jistě nebezpečné, a tak i čeští turisté, vždy lační slunce, by se měli před ním v Austrálii co nejvíce chránit. I jen nepříjemně spálená záda či lehký úpal dokážou zastínit i ty nejkrásnější australské zážitky.