Ta tradiční písnička opravdu zlidověla i daleko za hranicemi Francie. „Sur le pont d´Avignon / l´on y danse, l´on y danse…“ Na mostě v Avignonu, lidé tam tančí – možná právě tahle kolovrátková melodie byla pro mnohé prvním setkáním s jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších provensálských měst.
Oním mostem se míní most Sv. Bénézeta, který se původně táhl přes obě ramena Rhôny i ostrov Île de la Barthelasse mezi nimi. Spojoval Avignon s protilehlým městem Villeneuve-les-Avignon proslulým honosnými sídly kardinálů a jiných hodnostářů. Vznik mostu popisuje legenda, podle níž v roce 1177 zvěstoval pastýři Bénézetovi anděl boží radu, aby postavil v Avignonu most přes řeku. Biskup se mu nejprve vysmál a uvěřil, až když Bénézet zvedl s nadlidskou silou obrovský balvan a usadil ho do základů budoucího mostu.
Ani bůh však nedokázal tento most z druhé poloviny 12. století uchránit před válečnou vřavou, a tak po skončení válek proti katarům musel být most ve 13. století obnoven. Války v jižní Francii však pokračovaly a své sehrála i příroda, která často nechávala Rhônu hodně rozvodnit. Po velké vodě v roce 1660 už byl most poškozený tak, že se přerušilo spojení s Villeneuve. Další povodně pak uvedly most do dnešního stavu – z někdejší 900 metrů dlouhé stavby s 22 oblouky zbyly pouhé čtyři, které končí uprostřed levého ramene Rhôny a zdaleka nedosahují ani k ostrovu Barthelasse. I když Bénézet nebyl nikdy oficiálně kanonizován, lidé ho již od 13. století začali uctívat jako svatého.
Projít se po zbytcích mostu je pro každého návštěvníka Avignonu téměř povinnost. Nutně ho tu napadne také šťouravá otázka – jak se mohlo na tomhle nepříliš širokém, ale o to hrbolatějším mostě tancovat? Vysvětlení je podle někoho prosté. V textu lidové písničky je drobná chyba, netančilo se „sur“, ale „sous“ – pod. Na ostrově Barthelasse, pod mostem, totiž bývala zábavní čtvrť s různými nálevnami a tanečními lokály, kde se tančívala farandola.
I když… slavný provensálský rodák Alphonse Daudet v Mezkovi papeže Bonifáce z povídkové sbírky Listy z mého mlýna píše: „Kdo neviděl Avignon za časů papežů, nic neviděl. Nikdy nebylo druhého města tak veselého, živého a čilého, v němž se šlo z jedné slavnosti do druhé. … Neboť když je u nás lid spokojen, musí tancovat, to jinak nejde. A protože v těch časech byly městské ulice pro farandolu příliš úzké, postavili se pištci a bubeníci na avignonský most do čerstvého povětří nad Rhônu a tančilo se tam ve dne v noci, stále se tančilo.“ (překlad Jaroslav Šonka)
Z avignonského mostu se nabízí zajímavý pohled na mohutnou skálu Rocher-des-Doms, která byla lidmi osídlená již v pravěku, i nápadné avignonské hradby. V 19. století je restauroval slavný architekt Violett le Duc, jehož restaurátorské dílo sahá od pařížské katedrály Notre-Dame až po středověké město Carcassonne. Jeho zásluhou jsou to dnes nejlépe zachovalé hradby svého druhu v Evropě. Nenechme se však mýlit jejich úplností – jsou relativně nízké a ve středověku zřejmě více sloužily k vyt…