Benátská opera
S Itálií je neodmyslitelně spjata hudba a opera. Kdo by neznal italské hudební velikány jako jsou Monteverdi, Vivaldi, Verdi, Rossini, Puccini nebo houslového virtuóza Paganiniho či Morriconeho, skladatele ikonické filmové hudby k westernu Tenkrát na Západě? Možná leckomu vytaneme na mysli nejslavnější italská árie „Nessun dorma“ z Pucciniho opery Turandot, kterou proslavil tenorista Luciano Pavarotti, anebo Slavný sbor Židů „Va pensiero“ z Verdiho opery Nabucco, jenž je považován za neoficiální italskou hymnu.
Florencie, Benátky, Řím – to byla tři bohatá kulturní centra Apeninského poloostrova 17. století, kde panovaly příhodné podmínky pro rozvoj vědy, umění a hudby. Kolébkou opery, jakožto nového hudební žánru, byla Florencie, kde vládnul rod Medicejů velkoryse podporující vzdělání i kulturu.
Zlatý věk opery nastal koncem 30. let 17. století v bohaté, obchodem kypící Benátské republice, kde se mísily různé národnosti a jazyky. Po vyostřeném konfliktu mezi Benátkami a papežem Pavlem V. roku 1606, v jehož důsledku došlo k vyhoštění jezuitského řádu z města, zde prim rozhodně nehrálo duchovno, ale spíše naopak materiálno a konzum. Benátky získaly pověst „místa, kde se umí žít“ a byly už v té době jakýmsi centrem turismu. Díky příhodné poloze, rozvinutému obchodu a bohatému kulturnímu životu sem vedly cesty šlechticů, obchodníků i bohatých měšťanů. Všichni chtěli zažít karneval, divadlo a zábavu. Divadelní dramata florentského či římského typu se zde příliš velké oblibě netěšila. Bylo vyžadováno něco jiného než několik hodin táhnoucí se proud hudby a vážný či přímo náboženský děj dramatu. Lidé bažili po zábavě. Díky karnevalovým oslavám, během nichž se v Benátkách mísili bohatí s chudými, opera opustila aristokratické prostředí a dostala se mezi lidi, na veřejnost. Záhy se opera pro Benátčany stala oblíbenou kratochvílí a fenoménem, který vyžadoval novou formu a nové prostory. Prvním představením pro široké publikum byla opera L´Andromeda skladatele Francesca Mannelliho z roku 1637 uvedená u příležitosti otevření prvního komerčního divadla San Cassiano pojmenovaného podle nedalekého farního kostela. Zřízení a provozování divadla se ukázalo být dobrou investiční příležitostí, třebaže s jistými riziky. V Benátkách začaly bleskovým tempem vznikat nové divadelní scény. Do otevření divadla San Cassiano neexistovalo v Benátkách žádné veřejné divadlo, v druhé polovině 17. století jich už stálo 16! a další se se stavěla. Jen během karnevalu roku 1769 bylo otevřeno 7 dalších jevištních scén – čtyři pro komickou operu a tři pro vážnou operu. Opera se stala ikonou a jakousi posedlostí Benátčanů, která nabyla neuvěřitelných rozměrů. Jen mezi lety 1637 a 1700 se v Benátkách hrálo 360 oper od sedmdesáti různých autorů, mezi nimiž vynikali a velké oblibě se těšili Cavalli, Monteverdi, Ferrari, Gasparini, Cesti, Sacrati, Manelli a Legrenzi. O pár desítek let později zde svá díla představili velikáni jako Vivaldi, Albinoni, Scarlatti, Vinci, Hasse, Bertoni, Porpora či Galuppi jako skladatel komické opery. V Benátkách byl repertoár širo…
Úplné znění článku naleznete zde