Berlova vápenka
První písemné zprávy o zpracování vápence v Čechách pocházejí z 10. století. V kraji Železných hor je použití vápenné malty prokázáno při budování hradu Lichnice ve 13. století. Z obydlí lamačů kamene vznikla osada Prachovice, pojmenovaná podle vápenného prachu. Stejný původ má i název obce Vápenný Podol.
Vápno se dlouhou dobu pálilo v jednoduchých zemních pecích. Ve větším se začalo vyrábět v době, kdy panství Heřmanův Městec spolu s Vápenným Podolem patřilo Šporkům, kteří stavěli jednoduché vápenky vytápěné dřevem. Rozmach vápenictví nastal až v poslední třetině 19. stol., kdy bylo na Prachovicku postaveno několik kruhových a šachtových pecí. K rozvoji přispěla železniční dráha z Čáslavi do Vápenného Podolu a následně její odbočka z Tasovic do Prachovic.
V Závratci u Třemošnice vznikla původní dvojice pecí v roce 1880. Vápenec vytěžený v prachovickém lomu převážely do Závratce až do roku 1882 koňské povozy. Nahradila je unikátní lanovka o délce 4800 m, poháněná parním strojem. Nosné lano bylo zavěšeno na 110 dřevěných sloupech o výšce 6–20 m, postavených od sebe v nepravidelných rozestupech. Vápenec převáželo 90 železných košů, jimž cesta z lomu do Závratce trvala 50 minut. Za desetihodinovou pracovní směnu odvezly 100 t kamene. Trasa vedla okolo hradu Lichnice do Závratce na nádraží, kde dělníci surový vápenec přeložili do vozíků polní drážky a koně je převezli k vápenným pecím.
V roce 1893 koupila vápenku firma David Berl a přistavěla druhou dvojitou vápenku. Dvě tělesa šachtových pecí s celkem čtyřmi komín…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka