Jajce je ideální místo pro intenzívní prožití dvou vydařených dnů. Z našeho pohledu se jedná o klasické maloměsto sotva okresního formátu, kde trvale žije něco málo přes 7000 obyvatel, které však svým kouzlem uhranulo cestovatele ve všech epochách svých dějin.
Jajce je pevným zámkem na dveřích srdce Bosny. Kdo ho v minulosti odemknul, vypáčil nebo rozlomil, ten si připravil maximálně výhodnou pozici a pootevřel si vrátka k triumfálnímu ovládnutí celé země. Nejnavštěvovanější atrakci města zformovaly sedimentární procesy. Během nich se z prokysličené vody říčky Plivy pozvolna vysrážel rozpuštěný uhličitan vápenatý. A její řečiště pomalu, vrstvu po vrstvě, přepažily pevné bariéry odolného travertinu. Nejvyšší skalní práh Pliva zbudovala bezprostředně před soutokem s Vrbasem, do jehož soutěsky se vrhá vášnivými skoky hučících vodopádů. Jen málo měst na světě se může pochlubit dvacetimetrovými vodopády položenými přímo na prahu starého centra, za kterými se zvedá vysoká věž Travnické brány a od ní se vzhůru po svahu až k šedivým pozůstatkům středověkého královského hradu v přerušovaných úsecích rozbíhají bytelné linie městských hradeb.
Vodopády přirozeně představují hlavní důvod k zastávce, protože rovnou z magistrály k nim vede krátká výpadovka. Často také návštěva Jajce končí selfíčkem před vodopády a jede se rychle dál. Přitom vodopády jsou jen bravurní ouverturou a lahodným předkrmem před delikátní porcí památek. Tady se několikrát zlomově otočilo kormidlo bouřlivé historie. V nenápadné budově pár kroků od promenády se za 2. sv. války uskutečnilo v listopadu 1943 na osvobozeném území kontrolovaném partyzány přelomové zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ). Výsledkem jednání se stal koncept rovnoprávné poválečné federace. Jajce se tak stalo rodištěm budoucí Jugoslávie. V budově je umístěna tematická expozice a na stáncích se suvenýry se třepetají jugoslávské vlajky, jako by události 90. let minulého století vůbec neproběhly.
Naopak mementem krvavého zániku je zdejší hrad. V roce 14663 se sem uchýlil poslední bosenský král Stjepan Tomašević, když dlouhotrvající řevnivost mezi bosenskými šlechtici umetla cestičku nezadržitelné válečné mašinerii Osmanů. Marně se zoufalý a opuštěný panovník obracel na evropské dvory, zbytečně se plně podřídil papeži a žádal ho o pomoc. Všichni vůči jeho smysluplným argumentům, že Bosna je poslední překážkou před osmanskou expanzí do střední Evropy, zůstali slepí a hluší. Král v poslední chvíli uprchl na blízký hrad Ključ. Následně Turci nedodrželi svůj slib, že králův život po kapitulaci ušetří, a podvedeného vladaře v Jaj…
Úplné znění článku naleznete zde