Brusel má výjimečné postavení. Je jedním ze tří správních regionů Belgického království, ale zároveň také hlavním městem obou dalších, Flander i Valonska, pochopitelně rovněž metropolí celého státu a v neposlední řadě i nevyhlášeným, leč o to reálnějším hlavním městem Evropské unie.

Brusel, vlámsky Brussels, francouzsky Bruxelles, je bilingvní město. Žije tu kolem milionu lidí. Město nás překvapí značným počtem luxusních obchodů, nejrůznějších butiků, obchodních domů a také muzeí a uměleckých sbírek. V bedekrech se uvádí, že Brusel „trpí“ ve stínu evropských metropolí. Nejčastěji je srovnáván s Paříží. Připouštějí se některé paralely s francouzským velkoměstem: široké bulváry, poněkud omšelé hotely, malá bistra, chybí ale atrakce typu Eiffelovky, Louvru. Nicméně znalci se shodují, že Brusel působí srdečněji, otevřeněji a klidněji než město nad Seinou. A také přispívá svým originálním způsobem do pokladnice evropské kultury. V Bruselu se zrodil komiks a k belgické metropoli neodmyslitelně patří. Najdete ho v brožurách, v muzeu i na fasádách domů. V Bruselu působí slavná cirkusová škola… Loni tu bylo otevřeno muzeum slavného surrealistického malíře Reného Magritta.

Když přijíždíte autem do Bruselu, brzy si všimnete Atomia, hodně nadživotního modelu molekuly železa. Na konci 50. let 20. stol. se Atomium stalo symbolem Světové výstavy EXPO, na které naši umělci a designéři zaznamenali tak velký úspěch, že se dodnes v odborné literatuře v této souvislosti charakterizuje jedna etapa českého umění jako bruselský styl.

Výtah vás rychle dopraví do nejvyšší části Atomia. Vznášíte se 100 m nad Bruselem. A v klidu tam můžete rozjímat nad Evropou, neboť Brusel se k těmto úvahám jeví jako velmi příhodné místo. Pár desítek metrů vedle hliníkového Atomia leží takzvaná Minievropa – zmenšenina slavných staveb starého kontinentu.

V domě U labutě, přímo na Velkém náměstí, největší historické atrakci Bruselu, se ve 40. letech 19. stol. ubytoval na několik týdnů Karel Marx. V domě U labutě napsal text čítající nemnoho stran, Komunistický manifest. Spisek výrazně ovlivnil dějiny Evropy. Jistě šlo svým způsobem o náhodu, genius loci Bruselu v Marxově inspiraci určitě nehrál podstatnou úlohu. Nicméně Brusel i prostřednictvím tohoto spisku vstoupil do dějin Evropy.

Na rohu Rue de l’Etuve a Rue du Chene stojí už od roku 1619 ani třiceticentimetrový chlapeček, který čůrá, Manneken Pis. Osudy té bronzové sošky by vydaly na mnohadílný televizní seriál. Vlastně se ani neví, jaký příběh nebo legendu má soška připomínat. Soustřeďme se ale na věc prozaickou a nezáhadnou, na chlapečkův bohatý šatník.

Už na konci 17. stol. mu bavorský kurfiřt a vládce Nizozemí Maxmilián Emmanuel věnoval u příležitosti svátku střelců modrý vlněný kabát. A o 50 let později dostal čurající chlapeček krásný oblek od krále Ludv…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Flandry