Nejste-li mezi 50 tisíci pozvanými na některý z banketů, obědů, večeří nebo recepcí, či mezi 30 tisíci účastníky jedné z Garden Party, tedy akcí, které jsou každoročně pořádány v Buckinghamském paláci, pak máte jedinou možnost navštívit londýnské sídlo britských panovníků během jeho „letního otevření pro veřejnost“. Letos, v roce Diamantového výročí královny Alžběty II., jsou reprezentační prostory paláce přístupné od 30. června do 8. července a od 31. července až do 7. října.
Původní budovu na místě dnešního Buckinghamského paláce nechal v roce 1703 postavit John Sheffield, vévoda z Buckinghamu (1648–1721). Čtenáře Dumasových Tří mušketýrů musíme ale zklamat, protože s románovým hrdinou – vévodou z Buckinghamu, mezi Angličany velmi nepopulárním Georgem Villiersem, neměl kromě titulu pranic společného. Již v roce 1762 koupil toto šlechtické sídlo král Jiří III., který z něj chtěl vytvořit soukromou rezidenci pro sebe a pro svoji ženu Charlottu. Ale teprve jeho syn a následník Jiří IV. rozhodl o 60 let později o vybudování královského sídla na místě původního Buckingham House. Tento úkol svěřil architektu Johnu Nashovi, který navrhl palác v neoklasicistním stylu. Přestože Nash se stavbou pospíchal, Jiří IV. se konce nedožil.
Stavba se příliš nelíbila poslancům Dolní sněmovny, kteří pro ni odhlasovali náklady ve výši 200 000 liber; tato částka však byla brzy překročena. Poslanec John Hume tehdy hřímal, že „koruna Anglie takový přepych nepotřebuje. Cizí země se mohou vyžívat v nákladných tretkách, ale Anglie by se měla pyšnit svou prostotou a nenápadností.“ Avšak navzdory protestům práce pokračovaly i během panování následníka Jiřího IV., jeho bratra Viléma IV. Palác byl dokončen teprve v roce jeho smrti, roku 1837.
První obyvatelkou paláce se tak stala až královna Viktorie, která se do něj nastěhovala pouhé tři týdny poté, co ve svých 18 letech nastoupila na britský trůn. Přestože shledala palác téměř neobyvatelným (většina různých zařízení včetně toalet nefungovala), učinila z něj centrum svého dvora. Palác se proto dočkal dalšího přestavování a dostavování. Jeho průčelí dostalo konečnou podobu až v roce 1913, kdy vznikla současná fasáda z portlandského vápence. Měnilo se i okolí paláce. V roce 1851 byl přemístěn Marble Arch, který stál přibližně v místě dnešního památníku královny Viktorie, na severovýchodní cíp Hyde Parku.
Ve čtvrtek 10. května 1838 uspořádala Viktorie jako součást své korunovace v Buckinghamském paláci první ples. Následujícího dne si do svého deníku zapsala, že tančila až do čtyř hodin do rána, přesto shledala Modrý sál pro tyto účely příliš malým. Nechala proto vystavět Plesový sál (Ballroom), který je svou délkou 37,5 m, šířkou více než 18 m a výškou téměř 14 m jedním z největších sálů v Londýně. Podle návrhu architekta Jamese Pennethorna, žáka Johna Nashe, byl Ballroom dokončen v roce 1855. Dnes v něm královna Alžběta II. pořádá státní recepce, povyšuje do šlechtického stavu či uděluje vyznamenání a řády.
Nejstarší syn královny Viktorie, král Eduard VII., byl prvním – a zatím také posledním – panovníkem, který se v Buckinghamském paláci narodil i zemřel. Jeho oblíbeným místem byly ale také Mariánské Lázně, kam poprvé přijel v roce 1897 a v letech 1903–1909 vždy v srpnu pravidelně jezdil. Obvykle tam pobýval i se svou milenkou Alicí Keppelovou, prababičkou Camilly Parkerové Bowlesové, vévodkyně z Cornwallu, manželky prince Charlese. Říká se ale, že královna Alexandra byla tak velkorysá, že paní Alici dovolila na počátku května 1910 navštívit Eduarda VII., když ležel na smrtelné posteli. Druhým panovníkem, jenž se narodil v Buckinghamském paláci, tak má šanci se stát současný následník trůnu, princ Charles, pokud však nepřenechá trůn svému synu Williamovi…
Reprezentační prostory „Buckhousu“, jak často familiárně paláci přezdívají Londýňané, se poprvé otevřely pro veřejnost až roku 1993. Královnu Alžbětu II. k tomu vlastně donutil rozsáhlý požár, který o rok dříve zničil velkou část jejího oblíbeného hradu Windsoru. Vstupným do Buckinghamského paláce se tak Její Veličenstvo snažilo získat potřebné finanční prostředky na windsorskou rekonstrukci.
Hrad už je dávno opraven, londýnský palác je však od té doby každoročně – vždy koncem léta, kdy královna pobývá ve Skotsku – otevřen veřejnosti. Přístupné je však jen západní křídlo, přiléhající k nádherné rozlehlé zahradě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn 3