V celém Bangkoku stojí kolem pěti set nejrůznějších buddhistických chrámů a svatyní. Chrámy, nazývané wat, tvoří často celé rozsáhlé, bohatě zdobené komplexy. Pro buddhisty představují místa setkávání a uctívání, ale obdivují je i miliony turistů.
Drobné mince jemně dopadají do 108 misek, jejich počet odpovídá počtu perletí vykládaných zobrazení šťastných symbolů na chodidlech obří sochy ležícího Buddhy. Dlouhý zástup se sune pomalu, trpělivě. Mincí musí být přesně tolik, aby zaplnily všechny misky. Pro štěstí. Drobný rituál v chrámu Pho, nejstarším a jednom z nejnavštěvovanějších v Bangkoku, provádějí denně tisíce lidí. Původní starší chrám z konce 17. stol. nechal mezi lety 1789–1801 přebudovat první z vládců dynastie Chakri. Při této příležitosti byla také svatyně podle zvyklostí přejmenována. Největší turistickou atrakcí však zde nejsou misky pro štěstí, nýbrž obří ležící Buddha, který se v omezeném prostoru se svými 45 m délky jen stěží vtěsná do hledáčků návštěvnických fotoaparátů. Naštěstí další místa v chrámovém areálu poskytují více prostoru, a tak se zde můžete lépe seznámit se strukturou thajských buddhistických chrámů.
Thajský chrám představuje zobrazení nebe v pozemském světě. O stavbě každé svatyně rozhoduje nejvyšší rada sanghy (buddhistické obce), řídící orgán thajského budhismu. O některé svatyně se starají věřící, jiné jsou pod patronací krále. V názvech královských watů se objevuje slovo Rat nebo Raja, ve jménech jiných svatyní se ukrývají názvy významných soch, které se v nich nacházejí.
Omezený prostor zaplňuje mnoho bohatě vyzdobených staveb. Nejposvátnější část chrámu, ubosot či hovorově bot, síň svěcení, kde se odehrává svěcení buddhistických mnichů, vymezuje osm hraničních kamenů bai sema. Další síní, kterou v chrámu najdeme, je viharn (vihára, wihan), sloužící k shromažďování, modlitbám a kázáním. V obou těchto síních jsou umístěny sochy Buddhy v různých pozicích. Střechy chrámů zdobí čo fá (chofa), doslova „nebeský střapec“, představující Garudu, napůl člověka a napůl ptáka. Vysoké věžovité stavby uchovávající Buddhovy relikvie nebo ostatky významného mnicha či jiné osobnosti včetně králů, které v jiných zemích známe jako stúpy či pagody, se v Thajsku nejčastěji označují jako čedí (chedi). Mají podobu zvonu stojícího na základně kruhového nebo čtverhranného půdorysu. Čedí je první stavbou, která v areálu svatyně vznikne.
Thajské chrámy jsou plné různě velikých sošek Buddhů, od několika centimetrů až po několik metrů. Nejběžnější jsou sedící Buddhové, představující meditaci, ale můžete vidět také sošky ležící, zachycující Buddhův vstup do nirvány, nebo stojící a kráčející. Stejně jako v případě architektů zůstávají jejich autoři v anonymitě. Při výrobě se používá metoda ztraceného vosku, odlévání představuje posvátný rituál, kterého se účastní…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bangkok