Půvabné a útulné město Cáceres, s historickým jádrem obehnaným hradbami a dýchající dávnými dobami, má trochu smůlu, že leží až na okraji Španělska, téměř u portugalských hranic, v autonomní oblasti Extremadura, a proto je tam odevšad daleko. Pyšní se totiž krásně zachovalým a ničím nenarušeným centrem plným gotických a zejména renesančních kostelů, klášterů a paláců. Své návštěvníky, kterých zatím ještě není tolik, aby narušovali jeho jedinečnou atmosféru, obdaří neočekávanými dojmy.
Do středověku a na počátek novověku se přenesete, jakmile vystoupáte z hlavního náměstí Plaza Mayor po širokých schodech a překročíte pomyslný práh v podobě Hvězdného oblouku (Arco de la Estrella). V 15. stol. v těchto místech stávala brána, kudy do města roku 1479 vstoupila Katolická veličenstva, aby přísahala na privilegia, která byla zdejším šlechticům udělena za to, že se usadili na území dobytém zpět na muslimech. Poskytl jim je Alfons IX. Leonský, který město pro křesťany roku 1229 definitivně dobyl. V 18. stol. byla brána barokně přestavěna slavnou rodinou Churriguerů a do výklenku nad obloukem vsazena soška Panny Marie.
Projdete a vnoříte se jen do křivolakých uliček. Kolem renesančního biskupského paláce s reliéfem indiánské dívky a starce, oba s péřovými čelenkami, vás dovedou ke konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie, jejíž čtverhranná věž dominuje malému náměstíčku. Uvnitř můžete obdivovat oltář vyřezaný z cedrového dřeva. Žádná polychromie, jenom ušlechtilost materiálu a um Roqueho Balduqueho a Guilléna Ferrána, řezbářů z přelomu 15. a 16. stol. A proč konkatedrála? Hlavním diecézním kostelem je totiž katedrála v nedaleké Corii, v Cáceres biskup sídlí pouze občas.
Až vyjdete z katedrály opět ven, budete v uličkách a na náměstíčkách míjet jeden šlechtický palác za druhým. Všechny ze zlatavého kamene, většina renesanční. Ty starší totiž byly z příkazu Isabely Kastilské zbořeny za to, že v občanské válce o kastilský trůn se jejich majitelé postavili za Isabelinu soupeřku, její neteř Janu (Juanu), zvanou Beltraneja.
Najdeme tu palác šlechtické rodiny Ovando, který má jedno z nejkrásnějších patií v Cáceres, či palác Mayoralgo jedné z nejstarších rodin ve městě s nádherným erbem a sdruženými okny. Paláce dolních a horních Golfínů jsou pozdně gotické, neboť jejich majitelé stáli věrně po boku Isabely Kastilské. Ve výčtu paláců by se dalo pokračovat do nekonečna: Dům slunce, nejreprezentativnější věžový palác v Cáceres s okny, která připomínají lidskou tvář; Čapí dům se štíhlými věžemi s cimbuřím patřící také již zmíněné rodině Ovandů; mudéjarský palác z konce 14. stol., v Cáceres jediný v tomto stylu; dům Carvajalů s válcovou arabskou věží a uvnitř se zahradou se vzácnými dřevinami; dům Aldanů a Orlí dům… V některých palácích dnes sídlí nejrůznější úřady, jiné jsou přístupné veřejnosti, v dalších naleznete obchůdky se zdejší keramikou či jinými tradičními rukodělnými výrobky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělsko – památky UNESCO 2