Cagliari, hlavní město Sardinie nabízí všechno, co si můžete o dovolené přát: středomořskou atmosféru, romantické spletité uličky dýchající historií, umělecké památky, pobřežní promenádu i příjemné restaurace.
Město se zvedá od Cagliarského zálivu vzhůru po svahu. Klikaté ulice vedou od přístavu se stinnými arkádami na via Roma k náměstí Costituzione, ze kterého stoupá schodiště bašty Saint Remy k terase Umberto I a dále do quartiere Castello – hradní čtvrti a historického starého města, trůnícího na vápencovém masivu 100 m nad mořem. Neoklasicistní bašta, postavená v roce 1896 z kamene pietraforte s výrazným nažloutlým nádechem a zakončená triumfálním obloukem s korintskými sloupy, dostala své jméno po prvním piemontském vicekráli Filippo-Guglielmovi Pallavicinim, baronovi ze Saint Remy. Z její rozlehlé terasy se přes pestrobarevné moře domů města se 400 000 obyvatel nabízí výhled na přístav, třpytivé laguny i solné pánve s koloniemi plameňáků.
Historie Cagliari sahá do dob antiky. Město bylo tak často dobýváno a přetvářeno nejrůznějšími mocnostmi, že dnes nabízí mimořádně rozmanitou architekturu. Hlavní částí starého města je čtvrť a pevnost Castello. Založili ji ve 13. stol. Pisané, opatřili hradbami, věžemi i baštami a přenesli do ní sídla vojenské, náboženské a civilní moci. V této funkci setrvala pod každou další vládou – od aragonsko-španělské (14.–18. stol.) a piemontské (18.–19. stol.) až do 2. sv. války.
Velká část pisanského opevnění i dnes určuje tvář této městské akropole. Hradby se táhnou po celém jejím obvodu a oddělují Castello od okolí. Středověké věže Elephante a San Pancrazio majestátně střeží dvě protilehlé strany pevnosti. Věž sv. Pankráce se zdmi silnými tři metry, postavená Pisany v roce 1305, je v Cagliari nejvyšší. Sloní věž s velkolepým portálem se sochou slona byla postavena jen o dva roky později na straně obrácené k přístavu. Hradní čtvrť je dodnes přístupná středověkou branou, na mnoha místech lze posedět na elegantních terasách. Ve čtvrti se otevírá svět úzkých dlážděných uliček, teras, schodišť a malých náměstí. Vedou kolem přepychových patricijských domů a šlechtických sídel k náměstí piazza Palazzo, které se ohlašuje vysokou osmibokou kopulí katedrály. Spolu se siluetou věže sv. Pankráce vytváří nezaměnitelné panorama Castella.
Katedrála Santa Maria Assunta (Nanebevzetí Panny Marie) ztělesňuje sedm století historie města. Původně postavena ve 13. stol. v románsko-pisánském slohu, je dnes architektonickou směsicí mnoha epoch. V 17. stol. byl chrám barokizován, své novorománské hlavní průčelí z bílého vápence obdržel teprve v roce 1933. V trojlodním interiéru s transeptem a bočními kaplemi zaujme podlaha z nádherného barevného mramoru stejně jako pozlacené oltáře, sochy a plasticky působící nástropní malby. U hlavního vchodu stojí dvojice kazatelen z bílého mramoru. Původně je vytvořil jako jediný celek mistr Guglielmo v letech 1159–1162 pro katedrálu v Pise. V roce 1312 byla kazatelna prodána do Cagliari. O 350 let později ji při barokizaci chrámu rozřezali na dvě části. Čtyři mramoroví lvi, kteří podepírali sloupy ambonu, hlídají teď balustrádu presbytáře. Reliéfy na kazatelnách zobrazují výjevy z Nového zákona.
V levém transeptu se nachází kaple s mauzoleem Martina I. Sicilského, aragonského infanta, jehož jméno je spojeno s vítězstvím (a úmrtím) v bitvě u Sanluri v červnu 1409 proti tzv. judikátu (správní oblasti) Arborea a také s krutostí jeho vojáků. Aragonská kaple v pravém transeptu uchovává v těžkém stří…
Úplné znění článku naleznete zde