Články časopisu Země světa z roku 2025
Ligurie, třetí nejmenší italský region velký asi jako Moravskoslezský kraj – úzký hornatý pás země ve tvaru půlměsíce mezi Alpami, Apeninami a Středozemním mořem. Zeleň macchie a borovic se tu střídá s mořskou modří, strmým skalnatým pobřežím a malými nebo většími zátokami. Region byl vždy spojovacím mostem mezi Francií a střední Itálii, se vším, co […]
Hornatý kraj s vůní moře Read More »
Prvním větším ligurským městem hned za francouzskou hranicí je pětadvacetitisícová Ventimiglia, „západní brána Itálie“. Řeka Roia, která zde ústí do moře, rozděluje město na dvě části. Starobylé středověké centrum je posazené na kopci s výhledem do vnitrozemí s Ligurskými Alpami včetně nejvyšší hory Ligurie, Monte Saccarello (2201 m n. m.). Nové město z 19. stol.
Ventimiglia – západní brána Itálie Read More »
Od hranice s Francií až po městečko Cervo se táhne Riviera dei Fiori, Květinová riviéra, s velkorysými zahradami a parky plnými vonících květů. První druhy tu rozkvétají díky mírným zimám už v únoru, na jedinečném šarmu tohoto úseku pobřeží se podílí i exotická flóra. Majetní Angličané objevující krásná zákoutí ligurského pobřeží si tu nechávali stavět
Zahrady rozkvetlé Riviéry Read More »
Nejoblíbenější turistickou destinací na Květinové riviéře je Sanremo, přezdívané „Città dei fiori“, Město květin. Může za to výjimečné klima, okouzlující moře i exotické zahrady s bujnou zelení. Zároveň jde o město mnoha tváří: stavební nádhera belle époque s kasinem, shon na majestátní pobřežní promenádě a nákupní třídě Matteotti, barokní staré město a v kopci starobylé uličky.
Sanremo – město květin a písní Read More »
Bordighera, kterou francouzský spisovatel Stéphen Liégard nazval „královnou palem“, se v 19. stol. stala klasickým cílem mondénního cestovního ruchu. Horské pásmo Přímořských Alp chrání místo od severu a mírné klima prospívá nejenom exotickým rostlinám. Vznešené vily, krásné zahrady a palmové promenády připomínají i dnes dávno minulou noblesu a klid. Bordighera Alta, horní část dnešního desetitisícového
Bordighera – královna palem Read More »
Riviera di Ponente tvoří úzký pás mezi horami a mořem od hranice s Francií až k Janovu. Ligurské Alpy se strmě svažují k moři, pobřeží a horská úbočí jsou poseta vesnicemi, dříve rybářskými a zemědělskými, dnes žijícími převážně z turistiky. Nedostatek místa vedl na pobřeží, kde se údolí rozšiřují, k rozsáhlé urbanizaci. Sídliště se stovkami skleníků
Mezi horami a mořem – půvab starobylých vesnic Read More »
Pobřeží Západní riviéry (Riviera di Ponente) je rozeklané, s útesy táhnoucími se na kilometry daleko. Asi nejkrásnějším úsekem je tzv. Palmová riviéra mezi Cervem a Savonou. Strmé vápencové útesy tu oddělují početné pláže. K nejhezčím obcím patří Finale Ligure, rozdělená do čtyř odlišných částí – Finalmarina, Finalpia, Finalborgo a Varigotti. V letní sezoně jsou její
Pohlednice od Ligurského moře Read More »
Panoramatický výtah Bigo nás v Porto Antico po vzoru tradičního přístavního jeřábu k nakládání a vykládání lodí zvedá v prosklené kabině do výšky 30 m, aby nám nabídl výhled na Janov s jeho námořním stylem, katedrálou, vznešenými paláci a starými kostely. Když se podíváme směrem k moři, spatříme 177 m vysoký maják La Lanterna z
Janov – La Superba del Mare Read More »
Když jsme poprvé chtěli navštívit městečko Camogli na cestě z Janova po starobylé pobřežní via Aurelia, která protíná celou Ligurii, skončil náš pokus neúspěchem. Po dlouhém sjezdu nekončícími serpentinami k pobřeží se nám ani po hodině nepodařilo najít místo k zaparkování a museli jsme ten den návštěvu vzdát. Dali jsme tedy na radu v turistických
Skrytá pobřežní krása – z Portofina do Camogli Read More »
Národní park Cinque Terre se rozkládá ve východní části Riviery di Levante od skaliska Scoglio Nero po výběžek Punta del Persico. Necelých 40 km2 pobřeží a přilehlých kopců nabízí území nebývalé krajinné krásy, ale také historické a kulturní hodnoty. Území protíná na 120 km turistických stezek a leží v něm pět malebných obcí. O výjimečnosti tohoto
Cinque Terre – pět magických vesnic Read More »
Kromě pěti obcí podrobně představených v předchozím článku existuje ještě tzv. šesté město Cinque Terre. Jmenuje se Portovenere (někdy psáno rovněž Porto Venere) a kromě malebného přístavu a zajímavých historických památek nabízí rovněž Regionální přírodní park Portovenere, který zahrnuje stejnojmenný mys a protilehlou trojici ostrovů. Do Portovenere vede z Riomaggiore turistická stezka dlouhá 13 km. Velkolepá,
oblíbeným cílem nejen místních, ale všech milovníků čerstvých regionálních produktů a pochoutek je hlavní janovská tržnice Mercato Orientale v komplexu bývalého augustiniánského kláštera. Návštěvníci si vychutnávají přímo na místě u stánků nebo v malých restauracích pokrmy z produktů, které se zde prodávají. Trh je pověstný velkým výběrem ryb a mořských plodů a představuje jednu z
Velkopolsko má stěžejní význam pro polskou historii, neboť tvoří samo jádro polského státu. Tomu odpovídá i latinský název Polonia Maior, který prvně použil v roce 1257 Matěj z Lubině, představený benediktinského kláštera a kancléř knížete Boleslava Pobožného. Polská varianta se objevila až po dvou stoletích. Podle legendy má zrození Polska na svědomí bájný Lech, bratr Čecha a
Kdy a kde začaly dějiny Polska? V 10. stol. v Poznani… Město ležící uprostřed spojnice mezi Varšavou a Berlínem dnes na první pohled příliš dramat nenabízí, stejně jako okolní ledabyle zvlněná krajina. Ale nenechte se mýlit. Poznaň ovládali přes 125 let Prusové a dějiny se tam „přímo vařily“. Starobylá historie vystrkuje růžky všude. Nejsilněji však
Polská šlechta po staletí ovlivňovala dějiny státu a na svou reprezentaci neváhala vynaložit nezměrné prostředky. Jedním z nejkrásnějších příkladů komplexní zámecké architektury zasazené do vhodně upraveného přírodního okolí je barokně klasicistní zámek Rogalin. Na počátku jeho historie zde stálo menší rytířské sídlo z 13. stol., kde se roku 1592 narodil Krzysztof Arciszewski, admirál nizozemské flotily a později
Šestitisícový Kórnik leží 20 km od Poznaně v malebné krajině s devíti jezery, jejichž místy zalesněné břehy propojuje nová pěší a cyklistická trasa. Na okraji městečka stojí nevelký, ale o to zajímavější novogotický zámek obklopený nádherným arboretem. Jediné panské sídlo ve Velkopolsku, které se dochovalo v nedotčené podobě včetně interiérů, bylo právem v roce 2011 zařazeno na prestižní seznam
Kórnik – muzeum, knihovna i arboretum Read More »
Hnězdno Starobylé arcibiskupské sídlo se podobně jako Řím rozkládá na sedmi pahorcích a navíc mezi třemi jezery: Jelonek, Świętokrzyskie a Winiary. Na břehu Jelonka odhodlaně stojí vyzbrojen štítem a oštěpem bronzový praotec Lech, jako by chtěl chránit duchovní srdce Polska před dalším zpustošením, tentokrát jistě nikoli Čechy jako roku 1039. Údajně se tu kdysi dávno
Oproti Mazurské „krajině tisíce jezer“ je lesnatá Krajina sta jezer na západě Velkopolska výrazově umírněnější a taky podstatně méně známá. To je její výhodou i nevýhodou: turistická vybavenost je tu skromnější, ale zase sem jezdí méně lidí. Jde o oblast kolem městeček Międzichód, Sieraków, Chrzypsko a Kwilcz. V průběhu 16.–17. stol. toto území kolonizovali protestantští
Město Wolsztyn s 13 000 obyvatel leží v malebné poloze mezi dvěma jezery napájenými říčkou Dojcou. Do Poznaně je to odtud dál než k Zelené Hoře v sousedním Lubušském vojvodství, kam taky byl Wolsztyn v 70. letech administrativně přiřazen, ale srdcem zůstal velkopolský a po změně režimu se do jeho lůna taky na vlastní přání
Wolsztyn – město květů, vody a zeleně Read More »
Se svými 60 000 obyvatel se Lešno (polsky Leszno) poněkud ztrácí mezi sousedními velkoměsty Poznaní a Vratislaví – jeho dějiny jsou však pestré a v mnohém se dotýkají i těch českých. Vždyť podle legendy Lešno založil rytíř Filip Wieniawita, který na tomto místě zachránil před blíže neurčeným nebezpečím českou kněžnu Doubravku, putující na svatbu s
Lešno – město vlídné tolerance Read More »
