Český Šternberk
Heraldická rodová pověst praví, že na počátku rodu stál Kašpar, jeden ze tří biblických králů, kteří se přišli poklonit právě narozenému Ježíši, což učinili pod zářící betlémskou hvězdou. A ta se coby osmihrotá zlatá hvězda v modrém poli ocitla v rodovém erbu Divišovců, od 13. stol. pánů ze Sternbergu.
První zmínka o velmoži Divišovi, považovaném za jakéhosi praotce tohoto rodu, kterou nám zanechal tzv. Kanovník vyšehradský, se vztahuje k roku 1130, časům vlády knížete Soběslava I. Jakkoli je realističtější počítat historii rodu až od Diviše z Divišova doloženého k roku 1218, i tak můžeme směle tvrdit, že Divišovci patří k nejstarším českým šlechtickým rodům vůbec. Zdeslav, syn uvedeného Diviše z Divišova, na úzké skále na levém břehu Sázavy, nedaleko od rodové tvrze, přibližně v roce 1241 „nový hrad vyzdvihl a po svém erbu pojmenoval“, řečeno slovy Ottova slovníku naučného. To jméno mělo dobově obvyklou německou podobu Sternberg, Hvězdná hora. Poprvé roku 1242 se Zdeslav psal s predikátem „ze Sternbergu“. Od té doby jsou Sternbergové neodmyslitelnou součástí našich dějin, stejně jako hrad nad řekou, nesoucí dnes jméno Český Šternberk.
Zdůrazňuji ho záměrně. Nejméně od roku 1269 totiž stojí na Moravě, asi 20 km severně od Olomouce, hrad podobného jména, jen bez přívlastku – Šternberk. Postavil ho buď ještě rovněž Zdeslav, nebo jeho syn Albrecht, zakladatel moravské linie Sternbergů. Skoro se nechce věřit, jak často si lidé pořád tyto dva hrady pletou. Moravská linie Sternbergů ale vymřela v 16. stol. Dnešní státní hrad Šternberk pak po několika změnách majitelů koupili na přelomu 17. a 18. stol. Liechtensteinové, kteří ho vlastnili až do roku 1945.
Zato Český Šternberk patří od svého založení dodnes téměř nepřetržitě Sternbergům, což je v našem prostředí věc nebývalá. Slůvko „téměř“ se vztahuje ke třem časovým úsekům. Ten první byl kratičký, když v roce 1469 hrad dobylo královské vojsko Jiřího z Poděbrad, protože Zdeněk Konopišťský ze Sternbergu, poručník nezletilého majitele hradu Petra II. Holického ze Sternbergu, se postavil do čela vzbouřených katolických stavů proti králi. Už o 12 let později ale Vladislav Jagellonský hrad Holickým ze Sternbergu vrátil, i když notně zpustošený. To ale znamenalo příležitost k rozsáhlé přestavbě a obnově ve stylu pozdní gotiky. Tehdy například vznikla mohutná okrouhlá obranná věž a ještě více k jihu předsunutá břitová bašta, dnes nazývaná Hladomorna, k níž vás od hradu zavedou turistické značky.
Holičtí provedli ještě jednu rozsáhlou přestavbu. Probíhala od 60. let 17. stol. a byla zaměřena na interiéry, jež se měly proměnit v raně barokní salony poskytující pohodlné bydlení. K nejslavnějším prvkům z této doby patří nádherná štuková výzdoba, kterou můžeme obdivovat v rytířském sále, v přilehlé kapli sv. Šebestiána, jež celá vznikla právě až při těchto úpravách, nebo ve žlutém salonu. Jejím tvůrcem byl milánský štukatér Carlo Brentano. Úpravy hradu dokončil Jan Václav Holický ze Sternbergu, kterým však v roce 1712 holická větev rodu vymřela a nastalo nejdelší období, po které Český Šternberk nepatřil Sternbergům. Trvalo 129 let, během nichž hrad vlastnili majitelé z pěti různých rodů. Od posledního z nich, Adolfa Somsicha de Saard, hrad odkoupil v roce 1841 Zdeněk Sternberg z konopišťské větve rodu. Podle kupní smlouvy si však předchozí majitelé mohli odvézt všechen mobiliář, což také učinili, takže Zdeněk získal hrad prakticky prázdný…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Posázaví