Odlehlý, turisty málo navštěvovaný jižní výběžek ostrova jako by k Hispaniole ani nepatřil. Je suchý, téměř celý vápencový a s výjimkou pobřeží zcela pustý. A přece má ty nejkrásnější pláže, nejdramatičtější pobřežní skály, a to moře! Přelévá se přes krasové terasy a má tak úžasnou škálu modrých barev, že fotografy přivádí do vytržení.

Východiskem na jihozápadní poloostrov je přístavní město Barahona. Už pár kilometrů za městem začíná ona úchvatná vyhlídková silnice směřující podél pobřeží na jih. Místy je vysekaná do skal a stoupá vysoko do svahů a každý, kdo je tu poprvé, touží znova a znova pozorovat z vyhlídek to neskutečné modré moře, které je při pobřeží azurové s kontrapunkty temně smaragdových a kobaltových čar, s jiskřivými lazuritovými hlubinami a zelenavě tyrkysovými mělčinami. Všechny drahokamy světa jako by mu daly své barvy. Už jen pro vzrušující krásu tohoto moře stojí za to podniknout tuto cestu.

Silnice však místy také klesá až na pobřeží, k ústím horských potoků a řek, kde leží vesnice, městečka a dvě docela velká města. Horské řeky jsou pro všechny zdejší osady životně důležité. Jsou zdrojem pitné i užitkové vody i zdrojem potěšení. Mnohé z nich, ještě než splynou s mořem, vytvářejí na skalnatém pobřeží přírodní tůňky, bazénky a nízké vodopády. A kde se o tyto atrakce nepostarala příroda, tam se postarali místní obyvatelé vybudováním mnohdy velmi primitivních přehrad z kamenů a někdy jen z pytlů s pískem. Tyto tůňky se nazývají balneária a jsou celoročně plné dětí i dospělých, zatímco nedaleké mořské pláže zejí prázdnotou. Podél říček také leží upravené parky a trávníky, stojí tam bary a haciendy a vůbec jsou centrem místního dění. Pravým opakem jsou mnohde městské pláže, které často vypadají jako smetiště všeho, co moře vyplavilo a lidé zahodili.

Ve čtyřech přímořských obcích, které za sebou rychle následují, bychom se měli aspoň na chvíli zastavit. Jsou to Bahoruco, San Rafael, Paraíso a Los Patos.

Bahoruco má hodně hotelů a barů a je také místem, kde se tady, na jihu, poprvé můžeme setkat s nabídkou larimaru, místního polodrahokamu. Larimar má azurovou barvu jako zdejší moře. Místní obyvatelé nacházeli modré kamínky a valounky na pláži i v řečišti od doby, kdy se u řeky usadili, ale teprve ve 20. stol. byl nalezen jejich zdroj, tzv. primární ložisko. Podle místních…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj