V následujících dnech nás čekají náročné cesty zvlněnou krajinou kamenitých polopouští, střídané s dlouhými hodinami zoufale monotónní jízdy vyprahlou rovinou, která působí jako neustále se opakující film. Nepřízni přírody i osudu zde vzdorují pouze osamocené rodinné farmy, jejichž soukromé hřbitovy vypovídají o dlouhém a nikdy nekončícím boji člověka s drsnou krajinou. Rudý prach, rudé skály a rudé zapadající slunce. Tak vypadá oblast jižně od hranice s Namibií.
Kamenité polopouště i vyprahlá úbočí zdejších skal zdobí falické symboly severozápadního Kapska – prapodivné sukulentní rostliny pachypodia. Tito endemité zdejší krajiny jsou podle místních pověstí napůl lidé a napůl stromy. Jejich až pět metrů vysoký kmen je hustě pokryt trny a zdálky se trochu podobá obrovským kaktusům. Šešulka listů zdobí pouze samotný vrcholek rostlin, který se uklání mírně k severu. Tam prý se pachypodia dívají proto, že je to země jejich předků. Odtud kdysi přišli jako lidé a teprve zde se změnili v rostliny. Ve skutečnosti se pachypodia obracejí k severu proto, aby chránily své vrcholové listy před palčivým sluncem. Další, neméně bizarní rostlinou zdejší krajiny, je stromová aloe rozsochatá zvaná též toulcový strom. Její vydlabané větve domorodci dříve používali jako toulce na šípy…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2004

Další informace o Jihoafrické republice naleznet zde: http://www.sopka.cz