Chanthaburi je doslova městem pokladů. Vedle Bangkoku je toto město ležící nedaleko hranic s Kambodžou druhým hlavním centrem obchodu s drahokamy, zejména rubíny a safíry. Tradice hledání těchto kamenů sahá až do 15. stol. Zatímco rubíny zdejšímu trhu dominovaly od dávných časů, obchodníci se safíry využili příležitosti vzniklé v 60. letech minulého století, kdy barmská junta uzavřela pro okolní svět svoji zemi i její nerostné bohatství. Většina drahých kamenů v minulosti pocházela z blízkého místa známého jako Kopec drahokamů, ale v pozdějších letech se místní obchodníci museli obrátit i na jiné zdroje, a tak celý trh nabyl globálního rozměru.
Vše podstatné se v Chanthaburi odehrává o víkendu, kdy své brány otevře trh na ulici Sri Chan. Z nabídky vám budou oči přecházet. Vše začíná již okolo desáté hodiny ráno v pátek, kdy se do Chanthaburi sjíždějí obchodníci z Thajska i dalších zemí. Často u velmi jednoduchých stolečků se odehrávají transakce, které si vystačí s papírem, tužkou a kalkulačkou. Nezasvěceného může zaskočit, že obchod zde běží tak trochu naruby. U stolečků se neusazují prodejci, ale většinou ti, kteří nějaký kámen poptávají. V poklidu čekají, až si je obchodníci nebo překupníci sami najdou. A bude tomu tak i nadále, místní trh již sice překročil svůj zenit, ale zázemí potřebné pro tento druh obchodu tu zůstává, a tak Chanthaburi zůstane i nadále spojeno s drahokamy.
V lesku těchto kamenů by však nemělo zapadnout několik dalších místních zajímavostí. Socha v Taksinově parku připomíná generála, který po pádu Ayutthaye vytlačil ze země Barmánce. Chanthaburi přitom na konci 18. stol. patřilo k posledním baštám nepřítele, které se Taksinovi podařilo dobýt a konečně opět sjednotit zemi. V místech dnešního památníku prý generál svému vojsku nařídil zničit nádoby na rýži. Z Chanthaburi Taksin symbolicky nikdy neodešel, neboť zde zanechal některé z čínských příslušníků svých jednotek, kteří tvořili většinu jeho armády.
Další kamínek ke kosmopolitní tváři města přidali na konci 19. stol. Francouzi, kteří v letech 1893–1905 tuto oblast okupovali. Během této krize sice Thajsko ztratilo část území dnešní západní Kambodže, ale uchovalo si nezávislost a v regionu jihovýchodní Asie zůstalo jedinou zemí, která nepoznala koloniální správu.
Francouzská přítomnost v Chanthaburi se podepsala na vzhledu některých budov ve staré čtvrti, ale nejimpozantnější stopou zůstává katedrála Neposkvrněného početí, která je s délkou 60 m a šířkou 20 m největší katedrálou v Thajsku. Jejího otevření v roce 1909 a instalace velkého zvonu do věže se však Francouzi již nedočkali. Původní vysoká střecha byla za 2. sv. války sejmuta, aby nesloužila jako cíl při bombardování. Svým gotickým stylem se katedrála vymyká ze záplavy thajských buddhistických chrámů a svatyní, ale pokud vejdete dovnitř, můžete se být jisti, že se skutečně nacházíte ve městě drahokamů. Tamní sošku Panny Marie totiž zdobí snad až půl milionů safírů a rubínů.
Chanthaburi