„Nepatrná menšina Siamců se zabývá řemeslem a obchodem, za to jest obojí převážně v rukou Číňanů. A čínský obchodník má na krámku málem bez výjimky jenom čínské zboží,“ zaznamenal si na konci 19. stol. své postřehy z Bangkoku, a následně ve své knize V zemi bílého slona s nimi seznámil i své čtenáře, český cestovatel Enrique Stanko Vráz.
O sto let později je čínská čtvrť jedním z nejživějších míst thajské metropole s labyrintem úzkých uliček, starých chrámů, tržnic i obchodů, které vábí ke zkoumání a objevování. Prodává se zde zlato, textil, koření, ovoce, čaj nebo starožitnosti. Seženete tu hudební nástroje, léky tradiční čínské medicíny nebo exotická vlaštovčí hnízda či kontroverzní žraločí ploutve.
Nejstarší čínští migranti pocházeli z chudých zemědělských rodin a utíkali před hladomorem a perzekucí. Teprve v novém prostředí začali houževnatou prací svoje finanční zázemí vylepšovat. Do Bangkoku se Číňané dostávali na konci 18. stol. a zpočátku těžili zejména z dobrých vztahů s generálem Taksinem, kterého zásobovali potravinami a zbožím. Zatímco Taksin si pro své sídlo zvolil Thonburi, čínští obchodníci dostali za odměnu půdu na opačném břehu řeky. V nové lokalitě však nevydrželi dlouho. Když si jejich oblast vyhlédnul zakladatel dynastie Chakri pro své nové hlavní město, museli ustoupit i Číňané. Ke starousedlíkům z tehdy bažinaté oblasti se přidávali stále noví migranti a s nimi přicházely podniky pochybné pověsti, opiová doupata i centra hazardu a prostituce. Noví obchodníci se usazovali v chatrných stavbách, které často zachvacovaly požáry. V takových podmínkách se obchodovalo mezi Bangkokem a Čínou s hedvábím, čajem, dřevem a rýží. A jak připomněl náš krajan Stanko Vráz, existoval ještě jeden neobvyklý obchodní artikl, totiž těla zemřelých Číňanů, které odtud na náklady jejich příbuzných posílali krajané, aby mohli v klidu spočinout v rodné půdě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bangkok