Sladké, kyselé či kvašené. Zejména takové chutě patří k Lipsku, které je bohaté nejenom na historii a obdivuhodnou hudební tradici. Pochlubit se může také ojedinělými specialitami, které zaženou hlad, žízeň i chrapot.
Obyvatelům Lipska se trochu ironicky přezdívá Kaffeesachsen neboli „kávoví Sasové“, což pramení z jejich lásky k tomuto původně orientálnímu nápoji. Dokládá to už samotná existence druhé nejstarší nepřetržitě fungující kavárny v Evropě Zum Arabischen Coffe Baum, otevřené roku 1720. Historie této kavárny i ojedinělé muzeum kávy, které je její součástí, jsou natolik zajímavé, že si zasluhují samostatný článek. V Lipsku to ale není jediná kavárna s příběhem. Nepřehlédnutelným architektonickým klenotem je půvabná rohová městská kavárna Riquet nedaleko kostela sv. Mikuláše. Jako své nové sídlo nechala budovu v letech 1908–1909 postavit firma Riquet & Co., která dovážela kávu, čaj a koření. Architekt Paul Lange se inspiroval tradicí obchodů s Orientem sahající až do roku 1745 a vytvořil jednu z nejmodernějších, ale také nejoriginálnějších staveb v tehdejším Lipsku. Střecha připomínající pagodu je ukázkou klasického čínského stavebního umění, hrazení, pilíře a hlavní římsa zdobí nádherné secesní barevné mozaiky, nad vstupem do kavárny koukají dvě bronzové sloní hlavy v životní velikosti, reklamní symbol firmy. Budova, která byla za 2. sv. války poškozena, prošla počátkem 90. let rekonstrukcí a jako kavárna slouží od roku 1996.
Café Kandler, to je doslova lipská instituce. V kavárně, kterou najdete v jedné z nejvyhlášenějších městských pasáží Speck’s Hof, mají v nabídce kromě kávy a různých dortů také více než 80 čajových specialit. Kromě této „centrály“ má Café Kandler další pobočky. V té naproti kostelu sv. Tomáše a pár kroků od Bachova archivu a muzea můžete ke kávě třeba stylově přikusovat sladký Bachův tolar, objemnější kulatou oplatku typu české fidorky s portrétem slavného varhaníka a skladatele, plněnou krémem ganache a nugátovým krémem, jež uprostřed skrývá kávové zrno. Jde o specialitu cukrářů z Café Kandler, kterou jinde nedostanete.
K Lipsku rovněž neodmyslitelně patří moučník Leipziger Lerche, doslova „lipský skřivánek“. U jeho zrodu stáli skuteční skřivani, kterých se ještě v 19. stol. chytalo v lipských lužních lesích asi jeden a půl milionu ročně. Jejich osud byl neradostný – upekli se s bylinkami a vajíčky a podávali s kysaným zelím nebo ve slaninovém kabátku. Když přišlo v srpnu 1860…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lipsko