Córdoba – město tří kultur

V době córdobského chalífátu (929–1031) a ještě dlouho potom si v Córdobě dával dostaveníčko celý svět. Byla středem evropského dění, odtud se šířila na sever řecká, arabská i indická vzdělanost. Město tří monoteistických náboženství, křesťanství, islámu a judaismu, tří kultur, které mezi sebou nejen soupeřily a bojovaly, ale také se vzájemně ovlivňovaly a obohacovaly.
V Córdobě je mnoho míst, která se nesmějí pominout a o nichž stojí za to pojednat – od antických památek z doby, kdy pod jménem Corduba byla hlavním městem jedné z římských provincií, přes památky vizigótské a maurské až ke křesťanským z období středověku a renesance. Historické jádro města s ústřední a nepřehlédnutelnou stavbou mešity/katedrály bylo na seznam Světového dědictví UNESCO zapsáno již v roce 1984. V roce 2012 přibyl zápis slavností córdobských patií na seznam Nehmotného kulturního dědictví lidstva a v roce 2018 se stal součástí Světového dědictví palácový a městský komplex Medina Azahara na západním okraji města, který pochází z období nejslavnějšího Umajjovce Abd ar-Rahmána III., jenž se v roce 929 prohlásil chalífou nezávislým na Damašku a rozvíjel slávu Al-Andalusu v tehdejším světě.
Dnešní mešita/katedrála je jedinou dochovanou z mnoha stovek mešit, jež kdysi v Córdobě stávaly. Maurští stavitelé byli mistři svého oboru. Nejprve vykoupili část vizigótské křesťanské svatyně sv. Vincence a muslimové i křesťané se modlili pod jednou střechou. První muslimové, kteří přišli na Pyrenejský poloostrov ze severu Afriky, byli totiž v náboženských otázkách poměrně tolerantní. Židy i křesťany považovali za „národy knihy“, tedy monoteistického svatého Písma. Abd ar-Rahmán I. dal v roce 785 příkaz k vykoupení i druhé poloviny vizigótské baziliky. Zde lze hledat skutečný počátek stavby mešity, „místa, kde se pokleká“. Maurští stavitelé zpočátku používali již existující stavební materiál, a tak v mešitě najdete vizigótské i římské sloupy z nejrůznějšího materiálu. Sloupy nesou dvě řady oblouků nad sebou, půlkruhové a podkovovité, v nichž se střídají bíle natřené kameny a zděné partie z červených cihel.
Každý z panovníků následujících po Abd ar-Rahmánovi I. mešitu rozšířil o další část, protože původní svatostánek přestával stačit. Počet obyvatel prosperující Córdoby neustále rostl, až roku 1236, před dobytím města křesťanskými vojsky v čele s Ferdinandem III. Kastilským dosáhl téměř jednoho milionu. V konečné podobě zabírala mešita plochu 23 000 m2 a hlavní modlitební síň byla rozdělena do 19 lodí o délce 179 m. Muezzin svolával k modlitbám 5x denně a jenom do této mešity přispěchalo po každém zavolání až 40 000 věřících. Poklekali na udusanou hliněnou podlahu pokrytou koberci bohatě zdobenými orientálními vzory…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2019

Shopping Cart