Čtyři ze Soláně

Čtyři ze Soláně

Soláň, kopec s jedinečnými výhledy na sever i na jih, na Beskydy i Javorníky, se s rozvojem turistického ruchu ve 20. a 30. letech 20. stol. poměrně rychle začal připomínat v regionálních a později i oblíbených celostátních obrazových periodikách jako zcela výjimečné místo s originální atmosférou a přírodním kouzlem. Poetická jména vrcholů javornického hřebene a strohé názvy dramatičtějšího horizontu Beskyd s dominantním Radhoštěm brzy přitahovaly pozornost nejen milovníků hor z řad turistů, ale také umělců, kteří hledali na horách inspiraci.

Na Soláni se začali objevovat básníci, fotografové, za strhujícími přírodními obrazy sem jezdili dramatičtí umělci a hudebníci, zvláštní pozornost však krajině začali věnovat malíři, především krajináři. Už v polovině 20. let minulého století se toulali krajinou kolem vrcholu Soláně a samozřejmě kolem legendární umělecké oázy Čarták, hospody, kterou vlastnil gazda Jura Vašut, roduvěrný Valach vysoké postavy s ostrými mužnými rysy, dva mladíci se svými skicáky, čers

tvý absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze a speciálky Maxe Švabinského na Akademii výtvarných uměni Jan Kobzáň a student Akademie v ateliéru profesora Nejedlého Karel Hofman. Ke konci 30. let se první malíři usazují na Soláni natrvalo. Budují tady své ateliéry v duchu tradiční valašské architektury. Začíná se rodit originální historie tohoto místa, mnohde a mnohdy domýšlená v legendy. Soláň se začíná zapisovat do povědomí uměnímilovné veřejnosti, magicky působí na ty, kteří se programově výtvarnému umění věnují. Skrytě či zjevně s tím, co se děje na Soláni, bude muset počítat každý, kdo chce nebo bude na Valašsku malovat.

Soláň - Karel Hofman, Jan Kobzáň, František Podešva, Alois Schneiderka
Čtyři ze Soláně – Karel Hofman, Jan Kobzáň, František Podešva, Alois Schneiderka

Prvním malířem, který se na Soláni usadil, byl Jan Kobzáň, rodák z Liptálu. Pracoval nějaký čas u Bati ve Zlíně. Baťa rozpoznal zřetelný kreslířský talent svého mladého zaměstnance a umožnil mu vysokoškolská studia. Po nich ale Kobzáň u Bati dlouho pracovat nevydržel. Stačil pro firmu, která se rychle prosazovala ve světě, vytvořit její logo, srdce ho však táhlo k valašským horám a jejich vzdornému a mýtickému zbojnickému duchu. Přitahoval ho, jako už dlouho předtím Soláň. S přítelem, tehdy pražským malířem a organizátorem meziválečného výtvarného života v Brně i Praze Františkem Podešvou, absolventem pražské AVU, si pořídili na východním výběžku soláňského hřebene chalupu, která tam stojí dodnes. Když později Podešva založil rodinu a rozhodl se přesídlit z Prahy na valašské hory, odkud jeho rod pocházel, vybudoval pod původní chalupou, kterou sdílel s Kobzáněm, v místě něžně nazývané Na Rovénkách, vlastní rozsáhlé roubené stavení s ateliérem.

Jan Kobzáň v sobě spojoval cit pro slovesné umění, hudbu (založil také první liptálský soubor valašských lidových písní a tanců, později pojmenovaný Lipta) a umění výtvarné. Psal verše i prozaické texty (pohádky ve valašském dialektu). Napsal a v roce 1927 vydal u pražského nakladatele Kočího dobře známou a oceňovanou knížku O zbojníkoch a pokladoch z Moravského Valašska, kterou ilustroval 40 vlastními kresbami a dřevoryty. Knížka byla mezi jinými nadšeně přijata Vladislavem Vančurou a Josefem Čapkem. Kobzáň dobře a lehce kreslil, kresby intenzivně využíval k dokumentaci života na Valašsku. Kresbu také uplatnil v osobitých návrzích pro sgrafita a v jejich realizacích. Byl zcela okouzlen Valašskem a jeho historií, zejména událostmi, mýty a legendami spojenými se zbojnictvím. Jeho přítelem byl Jiří Mahen, který Soláň i se svou ženou Karlou navštěvoval. S Kobzáněm mnohé dny a noci probesedovali. Byli plni společných tvůrčích plánů, jejichž realizaci zabránila Mahenova předčasná dobrovolná smrt.

František Podešva přišel na Soláň se svojí ženou Marií, později úspěšnou spisovatelkou, a dvěma dcerami (starší z nich Eva, provdaná Fuková, se stala světově proslulou uměleckou fotografkou, její manžel Vladimír Fuka byl vyhledávaným knižním grafikem a malířem). Jeho velkým životním tématem v malířském zaměření na figurální motivy bylo zachycení svérázného typu valašského člověka ze samot a usedlostí, způsobů jeho obživy a vnímání přírodní reality. Podešva přišel z Prahy s pověstí zavedeného a úspěšného malíře, který žil čilým společenským životem a jemuž byly svěřovány mezi dvěma světovými válkami významné umělecké úkoly…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2021

Soláň
Shopping Cart