Kde sklání své větve Smuteční vrba, oslňuje jiskřivě bílá Pagoda a na balvanu nehnutě stojí malá Pasoucí se ovečka. Jsou tady stovky fantazijních útvarů nejpodivnějších tvarů a barev, které z jakéhosi podivného rozmaru vytvořila příroda právě zde, v děsivě věčné tmě. A v hlubokém tichu, které jen v některých síních ruší mnohanásobná ozvěna ponorné Demänovky a jinde tiché odkapávání vody.
Demänovské jeskyně patří zcela jistě k nejkrásnějším krasovým výtvorům nejen Slovenska, ale i Evropy. Vchody do jednotlivých podzemních prostor leží v celkem nenápadné Demänovské dolině na severním svahu Nízkých Tater. Je to údolí, které vyhloubily divoké vody Demänovky a jejího přítoku zvaného Zadná voda. Oba horské potoky mají své prameny v samém srdci Nízkých Tater – Zadná voda pod vrcholy Poľany a Dereše, Demänovka v Lukovém plesu pod Chopkem. Sotva se Demänovka přiřítí z obnaženého žulového jádra Tater na obalovou sérii vápenců v oblasti Lúček, začíná mizet v podzemí třemi ponory. První, nejvyšší z nich už čeká na plošině Lúčky, druhý leží jen o málo níž a je nápadný řečištěm propadlým do podzemního komínu. Poslední ponor se otvírá ve výšce 805 metrů jako díra ve svahu. Je to právě ono místo, kudy pronikl Alois Král do podzemí a objevil nejkrásnější ze zdejších jeskyň, a proto se mu od té doby říká Objavný ponor…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2004

Další informace o Slovensku naleznet zde: http://www.sopka.cz