Na sběratelském nebi patří mince vyražené v kremnické mincovně mezi stálice první velikosti. Historická signatura KB, označující jejich kremnický původ, má nejen světoznámou pověst, ale je i symbolem 676 let dlouhé tradice mincovnictví v nejstarším kovoobráběcím závodě v Evropě…
Projíždíte-li z Banské Bystrice širokým údolím proti proudu Hronu, minete nevábné železárny v Podbrezové a blížíte se k Breznu – přirozenému středisku celého Horehroní. Náhle se před vámi v prostoru mezi silnicí a tratí u obce Chvatimech objeví oblak kouře a malá mašinka…
Sluncem vyprahlé stráně, barevné květy a vysoké jalovce. Klid, který vyzařuje ze Strážovských vrchů, je jen zdánlivý. Chcete posvačit na svahu u cesty a místo rychle vyklízí užovka, vyzdobený dřevěný kříž za zatáčkou připomíná jakousi dávnou událost. A pak se otevře táhlá dolina s nevelkou kotlinou, v níž leží Čičmany. Chtělo by se říct – malované Čičmany. Dřevěnice tu připomínají zdobné perníkové domečky, v hospodách vaří báječné halušky, a když se od kostela podíváte na širokou betonovou zídku, uvidíte nápis „brat Karel Kryl“.
Základ lidové stravy na Slovensku tvořila po staletí bezmasá jídla: halušky, kaše, rezance, pirohy, včetně neodmyslitelného chodu štědrovečerní večeře – opekanců s mákem. Dodnes se na Vánoce pečou po celém Slovensku…
Odkud jen se bere v tom podzemním světě tolik krás, ptá se v duchu skoro každý, kdo poprvé vstoupí do zdejších jeskyň a uvidí velebné dómy, kde ze stropu padá Kamenný déšť a po stěnách stékají barevné zkamenělé vodopády…
Když se mluví o Španie Doline, musí se neustále sahat po superlativech. Při zkoumání keltských nádob odborníci zjistili, že měď, z které byly vytepány, měla stejné složení jako španiodolinská…
Spiš, rozlehlá župa, na východě ohraničená masivem Braniska, na západě tatranskými štíty a na jihu dosahující ke Slovenskému rudohoří, bývala kdysi jedním z hospodářsky i politicky nejvýznamnějších krajů Slovenska a vlastně i Uher…
Kriváňská Malá Fatra, nevelké pohoří s širokými dolinami a nápadnými vrcholy, je po Vysokých Tatrách nejnavštěvovanějším územím Slovenska. Češi a Moravané objevovali krásy tohoto pohoří už ve 20. a 30. letech první Československé republiky a dodnes mu mnozí zůstávají věrní…
Do Bratislavy, hlavního města Slovenska, přijede ročně na 800 tisíc návštěvníků. Turisty, kteří chtějí vidět památky, těší fakt, že skoro všechny zvládnou pěšky. Jsou v centru, stačí pár minut chůze a ocitnete se na hradě, v gotickém chrámu, na radnici i v muzeích…
Slovensko je naším nejbližším, nejmenším a nejmladším sousedem. Na rozdíl od mnoha jiných cizinců si je docela určitě nepleteme se Slovinskem, neboť oba naše národy spojuje přinejmenším sedm desetiletí soužití ve společném státě s jeho rozlety i osudovými pády…
Městečko Modra, ležící asi 25 km severovýchodně od slovenské metropole, je proslavené nejen kvalitními víny, ale především výrobou keramiky, jejíž historické kořeny sahají až do 14. století…
I na poslední plť už nasedla asi desítka neklidných turistů a dva pltníci ho bidly odrážejí od břehu. Zvědavě si prohlížíte svérázný dopravní prostředek, na němž strávíte čtyřicet minut zajímavé plavby, a zjišťujete, že je to vlastně pět úzkých, dlouhých dřevěných loďek spojených dohromady…
Levoča, jedno z nejkrásnějších měst Slovenska, se svou pohnutou historií trochu podobá bájnému ptáku Ohniváku – podvakrát celá shořela a pokaždé povstala z popela ještě krásnější, silnější a zcela omládlá…
Malebný dřevěný kostelík stojící na vyvýšenině nad vesnicí, občas i na těžko dostupném návrší, mnohdy obklopený hřbitovem. To je pohled, který se nám naskytne v nejedné vesnici severovýchodního Slovenska…
Uprostřed krásné přírody Slovenského krasu, na křižovatce dávných obchodních cest, co by kamenem dohodil od Rožňavy, lákají návštěvníky dvě stavby spojené s významným uherským rodem Andrássyovců: hrad Krásna Hôrka a zámek Betliar…
Báňského inženýra Eugena Ruffinyho už dlouho znepokojovala díra, kterou před časem objevil ve skalnatém svahu kopce Duča. Byla tajemná nejen tím, že vedla kamsi do neznámého podzemí, ale navíc z ní i za horkých letních dnů neustále vystupoval velice chladný, vlhký vzduch…
Přes tři sta vrcholů většinou přesahujících nadmořskou výšku 2000 metrů, na čtyřicet údolí, v nichž se zrcadlí bezmála dvě stovky horských jezer, to vše na ploše, která odpovídá zhruba dvěma třetinám rozlohy Bratislavy. Co je malé, bývá hezké, říká se a platí to i v případě Vysokých Tater. S jednou výhradou – adjektivum hezké je pro vystižení přírodních krás nejvyšší horské skupiny Karpat slabé slovo…
