Burgundskou metropoli obklopují vinice a půvabná říční krajina. Přímo městem protéká řeka Ouche a vede Burgundský kanál, nedaleko teče také Saôna. Dijon je znám svými kostely, nádhernými paláci a středověkými hrázděnými domy, ale také hořčicí a samozřejmě vínem.
Naši návštěvu Dijonu začínáme právě s jeho pověstnou hořčicí. Hned na okraji staré části města nás vítá obchod La Maison Maille, který tu funguje od roku 1845, ale svou první prodejnu otevřel Antoine-Claude Maille v Paříži už v roce 1747! Vypadá jako stará lékárna se stovkami skleněných a porcelánových nádob všech velikostí. Jsou plné okouzlujících hořčic s komplexními a odvážnými příchutěmi, které nám představuje a dává ochutnat monsieur Étienne, zdejší sommelier. Zkoušíme kombinace s bílým vínem chablis, lanýži, fíky, koriandrem, šampaňským, celerem, nebo s liškami a hlívou. Prodejna firmy Maille je prvním znamením, že jsme ve městě vína a kulinářských specialit.
Dijon ale svým návštěvníkům nabízí také významné památky, které svědčí o jeho velkolepé historii jako sídla jednoho z nejskvělejších panovnických dvorů Evropy 14. a 15. stol. Klíčem k poznání města může být Parcour de la Chouette neboli „Cesta sovy“ – zhruba hodinová trasa s 22 zastávkami propojující nejzajímavější místa historického centra a vyznačená litinovými dlaždicemi s vyobrazením sovy v chodníku.
Sova nás vede vítězným obloukem Porte Guillaume z dob francouzské revoluce na nádherné půlkruhové náměstí Liberation (Osvobození) před bývalým palácem burgundských vévodů, které lemují četné klasicistní budovy. Architekt Jules Hardouin-Mansart ho koncipoval jako prostor pro jezdeckou sochu krále Ludvíka XIV., která měla stát před palácem, ale kvůli technickým problémům a revoluci tam dlouho nepobyla. Zato palác dodnes demonstruje moc a prestiž burgundských vévodů. Několikrát byl rozšiřován a jeho jednotlivé části dnes připomínají různé funkce, které v průběhu staletí plnily: dvůr a sídlo burgundských vévodů, sídlo guvernéra zastupitelského sboru provincie v období ancien régime, umělecká škola, muzeum a dijonská radnice. Muzeum výtvarných umění (Musée des Beaux-Arts), jedno z nejzajímavějších a nejstarších ve Francii, znovu otevřené po kompletní renovaci v roce 2019, vystavuje sochy, obrazy a další umělecká díla především ze 17. a 18. stol. Pozoruhodná je také jeho středověká část s náhrobky vévodů Filipa Smělého a Jana Nebojácného a Janovy manželky Markéty Bavorské, které se původně nacházely v kartuziánském klášteře Champmol na okraji města. Nad palácem se tyčí 46 m vysoká věž Filipa Dobrého z poloviny 15. stol., z níž je hezký výhled na město.
Labyrint uliček za vévodským palácem nás přivede ke krásnému gotickému kostelu Panny Marie (Notre-Dame) z 1. pol. 13. stol. Pozoruhodné je nejen jeho průčelí s dvěma řadami slepých arkád a třemi řadami falešných chrličů, ale také hodiny na zvonici se čtyřmi automaty v podobě lidských postav (jacquemart), které odbíjejí čas. Nejcennějším dílem v interiéru je polychromovaná socha Panny Marie Dobré naděje (Notre-Dame de Bon-Espoir) z konce 11. stol., považovaná za jednu z nejstarších ve Francii.
K severní straně kostela, kolem které vede rue de la Chouette (Soví ulice), byla někdy na přelomu 15. a 16. stol. přistavěna kaple, v jejímž pilíři je vytesán reliéf údajně představující sovu – snad šlo o osobní značku kameníka. K sově se vztahuje pověra, že přinese štěstí každému, kdo ji pohladí levou rukou a něco si při tom přeje. Notně oblýskaná sova se stala symbolem města a ve znaku ji má i místní fotbalový klub Dijon FCO hrající francouzskou první ligu.
O několik kroků dál už spatříme výbornou ukázku toits bourguignons, burgundských polychromovaných střech ze zelených, žlutých a černých glazovaných tašek z pálené hlíny sestavených do geometrických vzorů. Tahle patří paláci Hôtel de Vogüé z počátku 17. stol., jednomu z prvních velkých městských paláců, které si tu stavěli členové burgundského parlamentu. Budova kombinuje burgundské vlivy s italskou renesancí. Fasády zdobí maskarony a girlandy z ovoce a různých rostlin, neobvyklou eleganci dodává paláci kombinace růžového a bílého kamene. Typický pro tento druh staveb je vnitřní dvůr na zadní straně budovy, kam vjížděly kočáry, aby před bohatě zdobeným portikem ve stylu italské renesance vyložily hosty…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Burgundsko/Franche-Comté