Benátsko - pohled na Dolomity

Dolomity – na temeni Benátska

Dolomity

Když bychom porovnali atraktivitu jednotlivých regionů Itálie z hlediska cestovního ruchu, ukáže se nám nabídka Benátska jako jedna z nejkomplexnějších. Je tomu tak proto, že vedle přitažlivosti Benátek a řady dalších historicky významných měst jsou její velkou devizou i půvaby mnoha značně rozmanitých krajinných typů. Zní to možná překvapivě, ale mimo Benátska se území žádného jiného italského regionu nezvedá od mořských pláží přes členitá podhůří až do třítisícových horských výšin. Tam se navíc rozpadá do labyrintu štítů a věží tak svébytných tvarů, jaké je možné vidět jenom v tomto horstvu, tedy v Dolomitech.

Podobně jako Benátky, které patří k nejnavštěvovanějším městům světa, jsou i Dolomity světoznámým fenoménem, a v zastoupení svých sedmi reprezentativních oblastí rovněž zaujímají místo na seznamu Světového dědictví UNESCO. Kromě bezbřehého bohatství forem skalních partií je pro ně charakteristické zvláště to, že nemají žádný hlavní hřeben, ale tvoří je jednotlivé horské skupiny a masivy. K Benátsku se přitom hlásí jen přibližně polovinou své celkové rozlohy, druhou zasahují do sousedního regionu Tridentsko-Horní Adiže. Regionální hranice má dost složitý průběh, některé horské skupiny protíná, v podstatě však se střídavě větším či menším odstupem sleduje linii, podle níž bývá horstvo nejčastěji děleno na dva orografické celky, na Dolomity Západní a Východní. Horské skupiny Východních Dolomitů zabírají skoro celý severní výběžek Benátska a, obrazně řečeno, představují temeno celého regionu. Tohle přirovnání se nabízí už při zběžném pohledu do mapy, ale třeba nás napadne, i pokud se podíváme z odstupu od jihu na panorama Benátek. Když budeme mít štěstí a průhlednost ovzduší dovolí, spatříme za městem na horizontu bariéru dolomitských štítů. Tahle podívaná je obzvlášť působivá v měsících, kdy hory pokrývá sníh.

Benátsko - Dolomity

Dolomity mají značně komplikovaný reliéf, a tudíž není divu, že jeho horopisné členění stále ještě není v některých ohledech jednotné, což platí i o názvosloví. Navíc určité komplikace působí dvojjazyčnost části obyvatelstva. Jména jednotlivých horských skupin, masivů i vrcholů jsou sice ustálená, v médiích se však občas objeví články zmatečně kombinující názvy italské s německými.

K nejznámějším horským celkům benátské části Dolomitů patří skupiny Civetty, Cristalla, Tofany a Schiary, a dále ještě „přeshraniční“ skupiny Sextenských Dolomitů a Marmolady. U těch stojí za zmínku, že regionální hranice je vedena přes vrcholové partie jejich notoricky známých štítů, takže jak Benátsko, tak Tridentsko se mohou hlásit k nejvyšší hoře celých Dolomit Marmoladě (3343 m n. m.), i k ikonickému symbolu horstva, k fantaskně vytvarovanému souvěží Tre Cime. Trochu jinak je to tady ale s horolezeckými terény – zatímco monumentální jižní stěna Marmolady se vypíná na území Benátska, z vrcholu vede sestup okolo jediného dolomitského ledovce na tridentskou stranu. Na Tre Cime s vyhlášenými severními srázy je tomu opačně, ze všech tří věží se sestupuje do Benátska.

Jak známo, bezpočet úchvatně modelovaných štítů, věží, jehel a desítky velkolepých stěn předurčily Dolomity k tomu, aby se již téměř před stoletím staly mekkou extrémního skalního lezení, která se potom mnohokrát výrazně zapsala do horolezecké historie. Když pomineme výstupy v převislých severních stěnách Tre Cime, dělo se tak častěji v benátské části hor, a nás může těšit, že se o jeden ze zápisů zasloužili Čechoslováci. V roce 1981 se Igoru Kollerovi a Jindřichu Šustrovi podařilo vylézt v 800 m vysoké jižní stěně Marmolady novou cestu, nazvanou podle nápadného skalního útvaru Cesta přes Rybu. Tento prvovýstup, o který se předtím marně pokoušeli místní špičkoví lezci, je vzhledem k obtížnosti a minimálnímu použití technických pomůcek dodnes uznáván za přelomový.

Vedle extrémního horolezectví má v místy až divočícím horském terénu nepřeberné možnosti i náročná vysokohorská turistika. Zejména milovníci ferrat si tu přijdou na své jako málokde jinde. S budováním „železných cest“ se v Dolomitech začalo již na počátku minulého století, většina však vznikla až během 60. a 70. let, kdy prudce vzrostla návštěvnost horstva…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Benátsko

Dolomity