Konec zimy patří už tradičně v Doudlebech masopustu. Jeho přesné datum se určuje podle tradice, správně by mělo veselí skončit o půlnoci v úterý před popeleční středou, kdy začíná předvelikonoční půst. Ale dnes se hlavní zábava koná spíše o víkendu, a tak se masopust koná vždy sedmou neděli před nedělí velikonoční.
Už za brzkého rána se poklidnou vesničkou na březích řeky Malše trousí první zvědavci a ještě rozespalé masky. Sraz všech účastníků je v místní hospodě. Bez dobrého jídla, pití a muziky by si nikdo tento den nedokázal představit. Masky toho náležitě využívají a vrhají do sebe první sklenky něčeho ostřejšího na posilněnou, aby jim to šlapalo – musejí obejít celou obec, dům po domu, kdyby náhodou někde vynechali, to by jim vůbec neodpustili. Ale nejdříve je nutné si před hostincem vyprosit povolení ke koledě. Masky přebírají od rychtáře, dnes starosty, pro tento den moc nad obcí a dokonale toho využívají k obveselení všech. Aby bylo vše podle práva, musí přechovávat glejt, který jim to dovoluje.
V jihočeských Doudlebech chodí o masopustu růžičková koleda. Za svůj název vděčí květům růžiček, které nosí koledníci na kloboucích. Mělo by jich být stejně, jako je dnů v roce. K dalším zvykům zde patří přítomnost dvou odlišných koled, které putují vesnicí. Do růžičkové smějí jen svobodní mládenci. Aby to nebylo ženáčům líto, vznikla tu i druhá koleda, slaměná.
Doudlebský masopust byl vždy vyhlášenou akcí, přesto upadl zvyk na určitou dobu v zapomnění. U jeho znovuzrození stál v roce 1927 F. M. Čapek, sběratel lidových písní, tanců a zvyků, ale skutečný věhlas získal až po druhé světové válce díky národopisnému souboru Doudleban, který je dodnes pevnou součástí tohoto veselí.
„Toto kolečko děláme pro pana hospodáře s paní hospodyní tohoto počestného stavení a prosíme je o štědrou koledu. Věrtel ovsa, věrtel žita, drobet mouky na vdolky pro ty naše pacholky. Až od vás odcházeti budem, za všechno vám pěkně poděkujem.“ Takto přesně probíhá koleda, mladíci v kloboucích s růžičkami nastoupí spolu s kapelou, která je nepostradatelnou součástí koledy a zatančí kolečko. Moučnej, postava v bílém s mošnou převezme koledu a hlasitě zavýská. Rychtář ještě neopomene pozvat hospodáře s hospodyní na večerní zábavu a koledníci po krátkém občerstvení míří k dalšímu stavení. Někde dostanou kořalku, aby se jim lépe tancovalo, jinde zase kus něčeho na zub.
Původ maškar je spojován hlavně s koncem zimy a začátkem polních prací. Kořeny tohoto zvyku se dají objevit už ve starověkém Egyptě. I když je spojován s pohansk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Českobudějovicko