2009

Andské lodě

Lamy – zvířata u nás známá většinou jen luštitelům křížovek jako „bezhrbý velbloud na čtyři“ hrála výraznou roli v prekolumbovských kulturách jihoamerických velehor a v mnoha ohledech neztratila svůj význam ani později. Pro přepravu jakýchkoli nákladů v Andách byli tito sudokopytníci až do rozvoje automobilové dopravy tak nenahraditelní, že získali přídomek, jenž dal název i tomuto článku…

Hotel, který Vás doveze kamkoliv

Dlouho jsem si myslela, že úplně nejblíž se k Machu Picchu nebo jezeru Titicaca dostanu mačkáním dálkového ovladače televize. Pak jsem zjistila, že to jde i prostřednictvím hotelbusu. Jižní Amerika byla najednou hodně blízko. A tak jsem za nějakou dobu vystupovala s ostatními účastníky zájezdu cestovní kanceláře Pangeotours v Buenos Aires, kde na nás čekal hotelbus. Zvláštní kříženec. Domov na kolečkách, hotel, který vás doveze kamkoliv, kam vede alespoň trochu sjízdná cesta, a to v pohodlí, na jaké jste zvyklí z domova…

Mezi bohem a ďáblem

Podle mýtů andských indiánů je tahle rostlina darem bohů. Západní svět sice skloňuje její jméno v názvu jednoho z nejznámějších nealkoholických nápojů, ale jinak jí už dávno vyhlásil nesmiřitelný boj. To je koka…

Hliněné město Pachacamac

Než jsme odjeli z hlavního peruánského města poznávat předkolumbovské památky, zbývalo nám půl volného dne. Využili jsme ho k návštěvě Pachacamacu, jedné z významných historických lokalit. Nachází se asi 30 km jižně od Limy v ústí řeky Lurín na pobřeží Tichého oceánu. Jeho prohlídka se nám zdála být dobrým prologem k poznávání dalších kultur…

Islas Ballestas

Řev, troubení, chrochtání a funění tisíců lachtanů, téměř odpudivý pach guána, křik a šumění křídel tisíců mořských ptáků, hukot vln a větru, okolo jen bizarní skalní útvary s oblouky, jeskyňkami a tunely a šedomodrá hladina moře. To jsou kamenité Islas Ballestas, od roku 1996 součást Národní přírodní rezervace Paracas…

Nerozluštěná záhada

V povodí řeky Nazca, ústící do moře nějakých 500 km jižně od Limy, vzkvétala ve 3.–7. stol. jedna z nejvýznamnějších prekolumbovských kultur nazvaná podle zmíněné řeky: Nazca. Její záhadné obrazce objevené v první polovině 20. stol. nedají dodnes spát archeologům a historikům z celého světa, ani „záhadologům“ všeho druhu. Někteří věnovali výzkumům celý svůj život…

Horní tok Amazonky

Amazonka se právem pyšní označením „největší řeka na světě“, byť toto tvrzení bývá někdy zpochybňováno. Její délka, vodnost i rozloha povodí se stále ještě upřesňují, přestože v době detailních satelitních snímků je málo pravděpodobné, že se v tomto ohledu dočkáme ještě nějakého překvapení. Peruánská část obrovského povodí Amazonky zasahuje hluboko do And, kde najdeme i její nejdůležitější zdrojnice. V některých místech se rozvodí dokonce přibližuje k Tichému oceánu. Řeka Mantaro v provincii Junin, levostranný přítok Amazonky, a prameny Marañonu v provincii Huanuco leží pouhých 300 km od jeho břehů…

Poklady jižního Peru

Tak jako Afrika má své bílé město v Alžíru, Jižní Amerika ho má v Arequipě. Za jasných slunečných dnů, kterých je tu bezpočet, město oslepuje. K tomu v dálce jiskří zasněžené vrcholky hory El Misti, která je jeho symbolem. Tento vulkán se dvěma krátery se zdvihá do výšky 5822 metrů a sníh pokrývá jeho vrchol po většinu roku…

 

Taquile není tequila

„Taquile není tequila,“, upozorňuje s úsměvem průvodce, který nás doprovází na dvoudenním výletě na ostrov Taquile (Takile) v posvátném jezeře Titicaca. Lodní motory burácejí a my máme před sebou tříhodinovou cestu na ostrov, kde se chystáme přespat a poznat život jeho obyvatel, který je s jezerem bytostně spjat…

Z mostu k promenádě

Jsou lidé, kteří tvrdí, že největší chybou Limy bylo její založení. A jsou lidé, pro které je ocelově šedý svět ulic Limy, protkaný jemnými kapkami garúy, tou největší poezií. Každý si o tomto podivném městě může myslet své, určitě by ale bylo chybou snažit se mu vyhnout…

Starý vrch a cesta k němu

Řada průvodců a historických příruček nám tvrdí, že Stezku Inků objevil Hiram Bingham během svých průzkumných cest v roce 1915. Často se domníváme, že čtyřii století před svým „objevením“ ležely stezka i údolí Urubamby pod ní opuštěné a zarostlé. Není tomu tak a ani jména Machu Picchu a Huayna Picchu nebyla světu úplně neznámá. V jednom církevním dokumentu z roku 1728 stojí, že „přes 900 duší obývá úsek řeky odtud až ke Guaynapicho (Huanya Picchu), kterým schází jakékoliv duchovní vedení“. Peter Frost, jeden z nejlepších současných znalců Cuzca a jeho okolí, vlastní mapu načrtnutou cestovatelem Antoniem Raimondim třicet let před Binghamovou cestou. Zde je zřetelně a ve správném místě zakreslen „Vrch Machu Picchu“. Bingham ji při své cestě zcela jistě použil, i když se o ní nezmiňuje…

Svět pod Mléčnou dráhou

Inkové věřili, že pozemský svět je odrazem nebeského řádu – důkazů pro to měli ve svém okolí dostatek. Tam, kde to nebylo tak zcela zřejmé, pomohla lidská ruka. Hlavní hvězdy a souhvězdí se nacházely v blízkosti Mléčné dráhy, kterou Inkové nazývali Mayu, řeka. Tato nebeská řeka měla svůj protějšek v řece Urubambě, podél níž se nacházejí významné incké lokality Pisac, Ollantaytambo a Machu Picchu. Právě údolí Urubamby bývá označováno jako“ Svaté údolí“. Sakrální a profánní stránka v životě incké společnosti byly úzce propojeny a celá země byla poseta tzv. huacas, posvátnými místy či objekty…

 

Cuzco

Město Cuzco (Cusco) leží v jedinečném místě, v ústí jednoho úrodného údolí a den chůze od dalšího. Oficiální historie Inků zasazuje jeho založení na počátek 12. století. Traduje se, že základy budoucího pupku světa položil Manco Capac v místě, kde nebylo nic, než zapáchající močál osídlený primitivními bytostmi, které žily v naprosté tmě a nevědomosti a které osvítil teprve příchod synů Slunce…

Temné Peru medvídka Paddingtona

Na londýnském nádraží Paddington sedí malý opuštěný medvídek, který se sem dostal jako černý pasažér až z temného Peru. Protože se jeho peruánské jméno jen velmi těžce vyslovuje, lidé, kteří se jej ujmou, mu začnou říkat Paddington. Michael Bond, autor půvabných příběhů pro děti s medvídkem Paddingtonem v hlavní roli, měl původně v úmyslu psát o černém pasažéru z temné Afriky. Správně ho však upozornili, že v Africe medvědi nežijí, a tak se rozhodl pro Peru, zemi medvěda brýlatého. Existují ale i jiné důvody, proč se pro tento kousek světa rozhodnout…

Stále živé Andy

Jestliže Andy obecně okouzlují turisty úchvatnou kulisou vulkánů a pestrostí přírody nebo všudypřítomnými doklady o pohnutých dějinách původních obyvatel, o peruánských Andách to platí dvojnásob. Starodávné stezky, rozvaliny měst a jeskynní malby jsou stejně častým jevem jako stáda lam, trvale osídlené estancie vysoko v horách či bujaré fiesty v andských vesnicích. V málokterých pohořích se minulost s přítomností střetávají v takovém kontrastu jako v Peruánských Andách. Málokde je život lidí tolik spjat s prostředím velehor jako ve vysoko položeném srdci Peru. Není proto divu, že kouzlo místních hor pohltí člověka od prvního okamžiku…

V solném světě nad Halleinem

První zastávkou prohlídky solného dolu v Bad Dürrnbergu nad Halleinem je šatna, kde se každý návštěvník nasouká do bílé plátěné kombinézy, aby si v podzemí neponičil oblečení. Následně celá skupina, podobající se teď zájezdu mlynářů, sestoupí o patro níž, kde už čeká důlní vláček. Sotva metr široká lokomotivka je připojena k otevřeným podvozkům s podélnými dřevěnými lavicemi, na které se usedá obkročmo. Po asi půlkilometrové svižné jízdě tyto spřáhnuté mobilní kladiny zastaví a průvodce nám sdělí, že dál už musíme po svých…

V údolí almů

Navštívíte-li v létě údolí Grossarltal, jistě si všimnete, že se před světem tak trochu schovává za soutěskou Liechtensteinklamm, o níž píšeme na jiném místě. Vypadá to, jako by chtělo touto atrakcí od sebe odvrátit pozornost turistických davů, a tím pádem mohlo o to více idylického poklidu poskytnout těm, kteří si ho dovedou patřičně užít…

Největší muzeum

Flachgau, Pinzgau, Pongau, Lungau, Tennengau, slovíčka jak z dětského rozpočítávadla, ale v tomto případě nikdo z kola ven nepůjde. Jména historických žup, které společně s městem Salcburkem tvoří dnešní spolkovou zemi Salcbursko, se málokde zhmotní do tak zřetelných výjevů, jako v areálu Salcburského skanzenu, který se pyšní hned dvěma „nej“: je to největší muzeum v Salcbursku a s velkým náskokem nejnavštěvovanější rakouský skanzen vůbec, kam ročně zamíří na 90 000 lidí. Když k tomu přidáme skutečnost, že vloni v srpnu tam přivítali dvoumiliontého návštěvníka a před Vánoci uplynulo 30 let od založení skanzenu, je jeho návštěva takřka povinností – ale povinností veskrze příjemnou a zábavnou…

Lyžařský přelud? Nikoliv: Ski amadé!

Rakousko a lyžování jsou dva neoddělitelné pojmy. Lyžovat zde umí každý již od útlého dětství, čápům ze zavinovačky vykukují lyžičky a na téma lyžování si tu můžete popovídat prakticky s kýmkoliv. S trochou nadsázky lze říci, že na úspěších lyžařských hvězd spočívá rakouské národní sebevědomí…

Na skok v Lungau

V jihovýchodním cípu pomyslného salcburského trojúhelníku leží kraj známý pod svým historickým jménem Lungau, odvozeným snad od názvu potoka Lonka. Z pěti salcburských okresů je svou rozlohou na třetím místě, počtem obyvatel však zdaleka poslední – v kotlině, kterou na severu uzavírají Schladminské a Radstädtské Taury, na západě výběžky Vysokých Taur a na jihu Gurktalské Alpy, žije jen něco přes dvacet tisíc lidí. Svérázný kraj s úžasnou přírodou potěší i při jednodenní návštěvě, nabízí ale vše potřebné třeba i k týdenní turistické či cyklistické dovolené…