Přitom nás ze všech stran obíhal služební hafan, cvičený na vyčuchání všeho možného – od fetu po nevinné jablko. Po nekonečné prohlídce celník uznal, že zřejmě nejsme šiřitelé „pests“, a my jsme se vydali vstříc dalším novozélandským zážitkům.
Christchurch už máme za zády. Silnici z obou stran lemují sady s pravidelnými řadami ovocných stromů, střídané porosty amerických borovic, rovněž vzorně seřazených do řad. Stráně nevysokých kopečků jsou porostlé monokulturami smrků, taktéž s pravidelnými rozestupy. Zdejší hospodáři mají zřejmě rádi symetrii… Pod zelenými svahy s ovečkami kvetou louky tisíci květenstvími pampelišek, jestřábníků a kopretin. Kolem potůčků olše, sem tam remízky javorů, klenů, vrb… Když míjíme oplocenku se stohlavým stádem evropských jelenů lesních, přemýšlím, co nového vlastně může ještě Evropan na kousku hlíny do této země zavléci. „Jak malebný to kraj! Jako u nás!“ zvolal kolega a spolucestovatel sedící vedle mne…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008
Další informace o Novém Zélandu naleznet zde: www.sopka.cz