Lamy – zvířata u nás známá většinou jen luštitelům křížovek jako „bezhrbý velbloud na čtyři“ hrála výraznou roli v prekolumbovských kulturách jihoamerických velehor a v mnoha ohledech neztratila svůj význam ani později. Pro přepravu jakýchkoli nákladů v Andách byli tito sudokopytníci až do rozvoje automobilové dopravy tak nenahraditelní, že získali přídomek, jenž dal název i tomuto článku…
Dlouho jsem si myslela, že úplně nejblíž se k Machu Picchu nebo jezeru Titicaca dostanu mačkáním dálkového ovladače televize. Pak jsem zjistila, že to jde i prostřednictvím hotelbusu. Jižní Amerika byla najednou hodně blízko. A tak jsem za nějakou dobu vystupovala s ostatními účastníky zájezdu cestovní kanceláře Pangeotours v Buenos Aires, kde na nás čekal hotelbus. Zvláštní kříženec. Domov na kolečkách, hotel, který vás doveze kamkoliv, kam vede alespoň trochu sjízdná cesta, a to v pohodlí, na jaké jste zvyklí z domova…
Podle mýtů andských indiánů je tahle rostlina darem bohů. Západní svět sice skloňuje její jméno v názvu jednoho z nejznámějších nealkoholických nápojů, ale jinak jí už dávno vyhlásil nesmiřitelný boj. To je koka…
Než jsme odjeli z hlavního peruánského města poznávat předkolumbovské památky, zbývalo nám půl volného dne. Využili jsme ho k návštěvě Pachacamacu, jedné z významných historických lokalit. Nachází se asi 30 km jižně od Limy v ústí řeky Lurín na pobřeží Tichého oceánu. Jeho prohlídka se nám zdála být dobrým prologem k poznávání dalších kultur…
Řev, troubení, chrochtání a funění tisíců lachtanů, téměř odpudivý pach guána, křik a šumění křídel tisíců mořských ptáků, hukot vln a větru, okolo jen bizarní skalní útvary s oblouky, jeskyňkami a tunely a šedomodrá hladina moře. To jsou kamenité Islas Ballestas, od roku 1996 součást Národní přírodní rezervace Paracas…
V povodí řeky Nazca, ústící do moře nějakých 500 km jižně od Limy, vzkvétala ve 3.–7. stol. jedna z nejvýznamnějších prekolumbovských kultur nazvaná podle zmíněné řeky: Nazca. Její záhadné obrazce objevené v první polovině 20. stol. nedají dodnes spát archeologům a historikům z celého světa, ani „záhadologům“ všeho druhu. Někteří věnovali výzkumům celý svůj život…
Amazonka se právem pyšní označením „největší řeka na světě“, byť toto tvrzení bývá někdy zpochybňováno. Její délka, vodnost i rozloha povodí se stále ještě upřesňují, přestože v době detailních satelitních snímků je málo pravděpodobné, že se v tomto ohledu dočkáme ještě nějakého překvapení. Peruánská část obrovského povodí Amazonky zasahuje hluboko do And, kde najdeme i její nejdůležitější zdrojnice. V některých místech se rozvodí dokonce přibližuje k Tichému oceánu. Řeka Mantaro v provincii Junin, levostranný přítok Amazonky, a prameny Marañonu v provincii Huanuco leží pouhých 300 km od jeho břehů…
Tak jako Afrika má své bílé město v Alžíru, Jižní Amerika ho má v Arequipě. Za jasných slunečných dnů, kterých je tu bezpočet, město oslepuje. K tomu v dálce jiskří zasněžené vrcholky hory El Misti, která je jeho symbolem. Tento vulkán se dvěma krátery se zdvihá do výšky 5822 metrů a sníh pokrývá jeho vrchol po většinu roku…
Jsou lidé, kteří tvrdí, že největší chybou Limy bylo její založení. A jsou lidé, pro které je ocelově šedý svět ulic Limy, protkaný jemnými kapkami garúy, tou největší poezií. Každý si o tomto podivném městě může myslet své, určitě by ale bylo chybou snažit se mu vyhnout…
„Taquile není tequila,“, upozorňuje s úsměvem průvodce, který nás doprovází na dvoudenním výletě na ostrov Taquile (Takile) v posvátném jezeře Titicaca. Lodní motory burácejí a my máme před sebou tříhodinovou cestu na ostrov, kde se chystáme přespat a poznat život jeho obyvatel, který je s jezerem bytostně spjat…
Řada průvodců a historických příruček nám tvrdí, že Stezku Inků objevil Hiram Bingham během svých průzkumných cest v roce 1915. Často se domníváme, že čtyřii století před svým „objevením“ ležely stezka i údolí Urubamby pod ní opuštěné a zarostlé. Není tomu tak a ani jména Machu Picchu a Huayna Picchu nebyla světu úplně neznámá. V jednom církevním dokumentu z roku 1728 stojí, že „přes 900 duší obývá úsek řeky odtud až ke Guaynapicho (Huanya Picchu), kterým schází jakékoliv duchovní vedení“. Peter Frost, jeden z nejlepších současných znalců Cuzca a jeho okolí, vlastní mapu načrtnutou cestovatelem Antoniem Raimondim třicet let před Binghamovou cestou. Zde je zřetelně a ve správném místě zakreslen „Vrch Machu Picchu“. Bingham ji při své cestě zcela jistě použil, i když se o ní nezmiňuje…
Inkové věřili, že pozemský svět je odrazem nebeského řádu – důkazů pro to měli ve svém okolí dostatek. Tam, kde to nebylo tak zcela zřejmé, pomohla lidská ruka. Hlavní hvězdy a souhvězdí se nacházely v blízkosti Mléčné dráhy, kterou Inkové nazývali Mayu, řeka. Tato nebeská řeka měla svůj protějšek v řece Urubambě, podél níž se nacházejí významné incké lokality Pisac, Ollantaytambo a Machu Picchu. Právě údolí Urubamby bývá označováno jako“ Svaté údolí“. Sakrální a profánní stránka v životě incké společnosti byly úzce propojeny a celá země byla poseta tzv. huacas, posvátnými místy či objekty…
Město Cuzco (Cusco) leží v jedinečném místě, v ústí jednoho úrodného údolí a den chůze od dalšího. Oficiální historie Inků zasazuje jeho založení na počátek 12. století. Traduje se, že základy budoucího pupku světa položil Manco Capac v místě, kde nebylo nic, než zapáchající močál osídlený primitivními bytostmi, které žily v naprosté tmě a nevědomosti a které osvítil teprve příchod synů Slunce…
Na londýnském nádraží Paddington sedí malý opuštěný medvídek, který se sem dostal jako černý pasažér až z temného Peru. Protože se jeho peruánské jméno jen velmi těžce vyslovuje, lidé, kteří se jej ujmou, mu začnou říkat Paddington. Michael Bond, autor půvabných příběhů pro děti s medvídkem Paddingtonem v hlavní roli, měl původně v úmyslu psát o černém pasažéru z temné Afriky. Správně ho však upozornili, že v Africe medvědi nežijí, a tak se rozhodl pro Peru, zemi medvěda brýlatého. Existují ale i jiné důvody, proč se pro tento kousek světa rozhodnout…
Jestliže Andy obecně okouzlují turisty úchvatnou kulisou vulkánů a pestrostí přírody nebo všudypřítomnými doklady o pohnutých dějinách původních obyvatel, o peruánských Andách to platí dvojnásob. Starodávné stezky, rozvaliny měst a jeskynní malby jsou stejně častým jevem jako stáda lam, trvale osídlené estancie vysoko v horách či bujaré fiesty v andských vesnicích. V málokterých pohořích se minulost s přítomností střetávají v takovém kontrastu jako v Peruánských Andách. Málokde je život lidí tolik spjat s prostředím velehor jako ve vysoko položeném srdci Peru. Není proto divu, že kouzlo místních hor pohltí člověka od prvního okamžiku…
