Antická divadla, ať už řecká či římská, se už nejmíň sto let těší zájmu divadelníků, kteří je využívají pro oživení původních antických děl, stejně jako pro inscenace moderních děl v neopakovatelném historickém prostředí. Těch dobře zachovaných není mnoho – athénské odeion pod Akropolí a divadlo v maloasijském Efesu, slavné divadlo v Epidauru na Peloponésu či v Kúriu na jižním pobřeží Kypru, divadlo v sicilské Taormině… možná deset či dvacet divadel, kde lze nejen hrát, ale kde se zachovalo, byť v troskách, i cosi málo z původní atmosféry. Z těch římských se nejlépe zachovalo divadlo v jihofrancouzském Orange, které od roku 1981 figuruje spolu s nedalekým triumfálním obloukem na seznamu Světového dědictví…