Ze Smíchova do Zličína se dá snadno dostat tramvají nebo metrem, ale jestli mohu doporučit, zkuste si tam někdy zajet vlakem. Časově to vyjde kupodivu skoro nastejno, během cesty však budete mít několikrát dojem, že jste se propadli z velkoměsta do nějaké jiné prostorové dimenze. No a svézt se po jednom z nejproslulejších železničních úseků v republice také není zážitek k zahození.
Kdyby režisér Tarkovskij věděl o nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště, možná by tam natočil několik scén pro svého Stalkera. Toto nádraží totiž skutečně připomíná zvláštní opuštěnou zónu, odlehlou a k tomu docela dobře utajenou, protože jedinou možností, jak se k ní dostat, je sestoupit po kovovém schodišti z lávky vedoucí nad kolejišti smíchovské železniční stanice do Radlic. Dole vás pak čeká specifická poetika zapadlých drážních zákoutí – v linii starých skladišť a tesco baráků tu stojí opuštěná nádražní budova a naproti ní za devatero kolejemi přikrčený domek stavědla obrostlý býlím. Kdyby kdesi za ním rostla Čapkova modrá chryzantéma, asi by se nikdo nedivil. Když ze dveří domku vyjde výpravčí a rozvážně napochoduje k jedinému nástupišti z volně položených betonových panelů, vězte, že váš spoj tady bude co nevidět. S jízdenkou si zatím nemusíte lámat hlavu, tu koupíte až u průvodčího ve vlaku.
Severní nástupiště má dost zvláštní postavení. Rozkládá se v areálu železniční stanice Praha-Smíchov, ale s jejím osobním nádražím nemá provozně nic společného, protože náleží pouze a jenom k trati číslo 122, spojující Prahu-hlavní nádraží s Rudnou u Prahy přes Hostivice. Základ této trati položila Buštěhradská železniční společnost již v roce 1872, kdy přivedla koleje ze Smíchova do Hostivic. Úsek mezi Smíchovem a Jinonicemi tehdy svým odvážným technickým řešením vzbudil u odborníků i u veřejnosti veliký ohlas, neboť na osmi kilometrech adhezně překonával téměř stometrový výškový rozdíl, a přitom se vznesl nad Hlubočepy na dvou nádherných viaduktech. Pro určité podobnosti s rakouskou horskou železnicí se mu brzy začalo říkat Pražský Semmering.
Tento úsek by dnes jistě byl mnohem populárnější, kdyby se společnosti podařilo na Smíchově uskutečnit záměr výstavby nádraží, jež mělo patřit k největším v Praze. Počítalo se totiž s tím, že nová trať z Hostivic bude hlavní tratí tzv. Buštěhradské dráhy, zatímco starší trať z Hostivic přes Dejvice do stanice Praha-Bubny zůstane méně vytížená. K tomu však z různých důvodů nedošlo, a tak z velkých plánů zbyla jakási nádražní Popelka, dnešní Severní nástupiště. Na Smíchově se rozvíjelo jiné osobní nádraží, jež původně patřilo jinému subjektu, České západní dráze. Popelkou se ale nakonec stala i celá trať, ačkoliv se ještě před půlstoletím uvažovalo, že by mohla být rozšířena o druhou kolej (na tom se dokonce začalo pracovat) a později elektrifikována. Koncem 90. let naopak zesílily hlasy upozorňující na nerentabilitu a vyžadující její zrušení, ty však v roce 2002 umlčela velká povodeň. Trati se tenkrát dostalo obrovského zadostiučinění, když na levém vltavském břehu zůstala jedinou možností pro odklon osobní i nákladní přepravy. Momentálně tady však provoz zůstává nadále slabý, vyjma období různých „suplování“ denně projedou v každém směru pouze čtyři osobní spoje. Obvykle je obsluhuje jediný motorový vůz řady 810, v drážní hantýrce zvaný orchestrion.
Na Semmering se můžete vydat i z hlavního pražského nádraží, odkud červenožlutý motorák vyjíždí, ale myslím, že je mnohem vděčnější začít cestu tak trochu stylově na zmíněném smíchovském severním nástupišti. Na prvním kilometru jízdy vůz uhání propletencem kolejí, jakmile ale podjede betonové těleso městského silničního okruhu, zůstává před ním jenom jediná. Ta vzápětí podběhne dva menší mosty a noří se do zářezu, v létě hustě zarostlého náletovou zelení, kterým dovede vůz na dolní hlubočepský viadukt. Zároveň se za okny znovu objevuje město – na pylonech usazená ulice K Barrandovu s novou tramvajovou tratí a vilky Hlubočep, mezi nimiž v táhlém oblouku projedete půl kilometru k hornímu viaduktu.
Oba kamenné viadukty, kvůli nimž především se tomuto úseku trati začalo přezdívat Pražský Semmering, jsou dnes cennou technickou památk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Praha – technické památky