Pražským Semmeringem

Kdyby režisér Tarkovskij věděl o nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště, možná by tam natočil několik scén pro svého Stalkera. Toto nádraží totiž skutečně připomíná zvláštní opuštěnou zónu, odlehlou a k tomu docela dobře utajenou, protože jedinou možností, jak se k ní dostat, je sestoupit po kovovém schodišti z lávky vedoucí nad kolejišti smíchovské železniční stanice do Radlic. Dole vás pak čeká specifická poetika zapadlých drážních zákoutí – v linii starých skladišť a tesco baráků tu stojí opuštěná nádražní budova a naproti ní za devatero kolejemi přikrčený domek stavědla obrostlý býlím. Kdyby kdesi za ním rostla Čapkova modrá chryzantéma, asi by se nikdo nedivil. Když ze dveří domku vyjde výpravčí a rozvážně napochoduje k jedinému nástupišti z volně položených betonových panelů, vězte, že váš spoj tady bude co nevidět. S jízdenkou si zatím nemusíte lámat hlavu, tu koupíte až u průvodčího ve vlaku…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2009