2009

Salcbursko - turisté u Wirpitschsee

Hornaté srdce Rakouska

Malý ráj anebo Kousek ráje v srdci Alp. Tak bývá Salcbursko často označováno v nejrůznějších propagačních materiálech, což v dnešní době zahlcené bezobsažnými reklamními výkřiky může už předem vzbuzovat nedůvěru. Ta ale není na místě, v tomto případě mají vzletné slogany značné opodstatnění a návštěvníkům Salcburska se dokážou každou chvíli neodbytně připomenout. Lhostejno, zda v zimě či v létě, jenom jim k tomu musí přát počasí, protože Salcbursko je především krajem hor. Hornatým srdcem Rakouska, jak říká jiný, také dost užívaný slogan.

Zámek Hluboká - průčelí

Hluboká, zámek na skále

Jako bílá koruna sedí na zeleném temeni skalního ostrohu a přitahuje pozornost už ze vzdálenosti desítek kilometrů. Její kamenný piedestal se vysoko zvedá nad Českobudějovickou pánví a zároveň jako předvoj vybíhá před dlouhý hřbet Lišovského prahu, jímž je pánev uzavřena. Hluboká, nejkrásnější a nejromantičtější zámek Čech, je také nejnavštěvovanější historickou památkou Jihočeského kraje. A každoročně, většinou v čase vánočním, nahlížejí do jeho interiérů dospělí i dětští diváci, když opakovaně sledují stařičký film Pyšná princezna, který se zde zčásti natáčel…

Kej El

Má historii krátkou sotva sto padesát let, víc než půldruhého milionu obyvatel a světáckou přezdívku Kej El podle anglické výslovnosti počátečních písmen svého jména Kuala Lumpur, jehož doslovný význam „bahnitý soutok“ se dnes už zdá být z jiného světa…

Litinová exhibice

Jubilejní Všeobecná zemská výstava Království českého v Praze v roce 1891 měla obrovský úspěch. Navštívilo ji asi dva a půl milionu lidí, mezi nimi i sedm stovek dělníků z Komárovských železáren. Vstupenku a jízdenku z Hořovic do Prahy jim zaplatil majitel podniku, kníže Vilém z Hanavy, jenž každému přidal ještě pět zlatých na útratu. Na své slévače mohl být oprávněně pyšný, exponát číslo 27, Hanavský pavilon, patřil na výstavě k nejkrásnějším…

Newcastle, město (nejen) mostů

Možná první věc, která zaujme cestujícího přijíždějícího do Newcastlu od jihu, je nebývalá koncentrace mostů. Na pouhých pár stovkách metrů jich napočítáme šest, mnohé jsou navíc unikátní. Newcastle Upon Tyne, jak zní jeho celý název, však nenabízí jen zajímavá přemostění. Najdeme tu středověké památky a také jednu další novověkou technickou pozoruhodnost – železniční nádraží s první halou na světě zastřešující kolejiště.I pro tento „dálný“ sever Anglie však platí okřídlené úsloví „již staří Římané…

Mont-Saint-Michel

Na počátku nebylo v tomto případě slovo, nýbrž zjevení. Opakované a natolik důrazné, že po sobě zanechalo proděravěnou lebku. Na konci jsou zatím těžké stavební stroje a ambiciózní projekt, který má místu vrátit jeho původní charakter. Tak by se dala stručně vymezit tisíc tři sta let dlouhá historie ostrůvku Le Mont-Saint-Michel, jeho kláštera a okolní zátoky. Stručnost by se ale v tomto případě rovnala hříchu…

Machu Picchu – starý vrch a cesta k němu

Řada průvodců a historických příruček nám tvrdí, že Stezku Inků objevil Hiram Bingham během svých průzkumných cest v roce 1915. Často se domníváme, že čtyřii století před svým „objevením“ ležely stezka i údolí Urubamby pod ní opuštěné a zarostlé. Není tomu tak a ani jména Machu Picchu a Huayna Picchu nebyla světu úplně neznámá. V jednom církevním dokumentu z roku 1728 stojí, že „přes 900 duší obývá úsek řeky odtud až ke Guaynapicho (Huanya Picchu), kterým schází jakékoliv duchovní vedení“. Peter Frost, jeden z nejlepších současných znalců Cuzca a jeho okolí, vlastní mapu načrtnutou cestovatelem Antoniem Raimondim třicet let před Binghamovou cestou. Zde je zřetelně a ve správném místě zakreslen „Vrch Machu Picchu“. Bingham ji při své cestě zcela jistě použil, i když se o ní nezmiňuje…

Salcburk – když město, kraj a vládce jedno jsou

Víte, co má společného Salcburk s Neapolí a Istanbulem? Právě tato tři města a jejich okolí označil slavný německý učenec a cestovatel první poloviny 19. století Alexander von Humboldt za nejkrásnější na světě. Což o to, Salcburk je krásný. Ale pouhá krása není v tomto případě tím jediným, co do města přitahuje každým rokem skoro sedm milionů návštěvníků. Už navždy zůstane Salcburk také městem Mozartovým, jehož ulicemi zaznívají, doslova i přeneseně, nesmrtelné tóny geniální hudby. Na výjimečnosti dodává Salcburku i jeho historie, neoddělitelně spojená s arcibiskupy, svrchovanými klerikálními vládci města i kraje…

Tlustá božstva a kamenné koleje

Leží na pravém boku na lůžku, pravou paži má skrčenu pod hlavou, levá spočívá volně na pravém lokti. Mohutně vyklenutá linie ramen a boků stejně jako ňadra deroucí se zpod levice nenechávají nikoho na pochybách, že jde o ženu. Pouhých dvanáct centimetrů dlouhá Spící dáma je jedním z nejúchvatnějších symbolů maltské prehistorie…

Putrajaya

Koncem 80. let minulého století se na půdě kabinetu vizionářského premiéra Mahathira zrodí myšlenka, že v rámci onoho chystaného „rozmařilého investičního večírku“, o němž píšeme v úvodním článku, by země měla dostat i novou, velkoryse budovanou reprezentativní metropoli. Záměr je brzy schválen a předán k rozpracování s tím, že nejprve vznikne administrativní hlavní město, jež se v budoucnu stane hlavním městem se vším všudy…

Zahrady jižní Anglie

Anglická zahrada je pojem, který vnímáme jako okrasnou zeleň dovedenou k dokonalosti. Proč jsou jejich zahrady hezčí než naše? A proč jich mají tolik? Vždyť jen známá kniha Patricka Taylora The Gardens of Britain & Ireland (Zahrady Británie a Irska) uvádí na 2000 nejlepších zahrad a parků – a to zdaleka nejsou všechny…

Carcassonne

Carcassonne, město z pohádek

Jihofrancouzské město Carcassonne, rozložené na temeni protáhlého pahorku nad řekou Aude, připomíná svými mohutnými hradbami, věžemi a branami s padacími mosty spíše ilustraci vystřiženou z pohádkové knížky než reálné panorama města na začátku 21. století. Snad už jen pestře odění rytíři cválající po starém mostě přes řeku, případně tu a tam nějaký ten nenasytný drak, mohli by doplňovat onu neskutečnou scenerii. Dlužno však podotknout, že úchvatný pohled, jenž nepřipraveným návštěvníkům doslova „bere dech“, je do jisté míry dílem památkové péče a záchrany gotického města v 19. století…

Titicaca

„Taquile není tequila,“, upozorňuje s úsměvem průvodce, který nás doprovází na dvoudenním výletě na ostrov Taquile (Takile) v posvátném jezeře Titicaca. Lodní motory burácejí a my máme před sebou tříhodinovou cestu na ostrov, kde se chystáme přespat a poznat život jeho obyvatel, který je s jezerem bytostně spjat…

Hellbrunn – Zámek plný radovánek

Portrét stojícího preláta v životní velikosti je v někdejší zámecké jídelně nepřehlédnutelný. Arcibiskup Markus Sittikus, hrabě von Hohenems, na něm v levé ruce drží obraz ve zlatém rámu a pravou rukou na něj ukazuje. Na obraze je zachycen výjev ze stavby salcburského dómu. Za arcibiskupem visí druhý, daleko větší obraz v rámu černém, znázorňující další jeho životní dílo – zámeček Hellbrunn obklopený parkem s vodními hrami…

Dědictví kamene

Prakticky jediným přírodním bohatstvím Malty je kámen. Nedá se to přehlédnout – jiný stavební materiál se tu skoro nepoužívá. I tvář maltské krajiny určuje všudypřítomný vápenec, a to nejen v místech impozantních útesů…

Melaka – město odvážného kančila

Melaka… jméno vonící dálkami, město na břehu legendárního Malackého průlivu a zároveň jeden z nejmenších malajsijských států. Historický sultanát dnes nemá tak trochu paradoxně ve svém čele sultána, nýbrž králem jmenovaného guvernéra. To však nemění nic na tom, že město je jednou velkou učebnicí malajsijských dějin, učebnicí živou, poutavou a pestrobarevnou, jejíž procházení se hned tak neomrzí…

Stoletá vozovna

Ze vrat číslo 18 vyjela půvabná červenobílá dáma, kterou to i v zaslouženém tramvajovém důchodu stále láká na koleje. Zastavila u výjezdu z vozovny, a zatímco řidič v bílé košili a černé vestičce s elegantní kulatou čepičkou s kšiltem zkontroloval, zda je vůz v pořádku, podobně oblečené průvodčí přinesly tácy s chlebíčky. Tramvaj rozpustile zacinkala. Těšila se na to, jak hezkým prostředím z ušlechtilého dřeva, kůže, chromu a mosazi potěší oslavence, kteří si ji objednali, ale i lidi, kteří její jízdu Prahou budou sledovat z chodníku…

Vézelay

Málokteré místo hrálo tak významnou roli ve francouzských dějinách jako burgundské Vézelay, městečko o sotva pěti stech stálých obyvatel, ležící asi 220 km jihovýchodně od Paříže. A to nejen v souvislosti s památným benediktinským klášterem a kultem ostatků sv. Maří Magdalény, ale především jako důležitý bod na poutní cestě do Santiaga de Compostela a jako místo, odkud vyrazily ve 12. století dvě nejslavnější křížové výpravy do Svaté země. Poutním místem zůstává dodnes, i když většina novodobých poutníků sem směřuje z jiného důvodu, než jejich předchůdci: zdejší opatský chrám Sainte-Marie-Madeleine totiž, díky své sochařské výzdobě, patří k největším skvostům evropského románského umění…