2009

Skleník na Heathrow

Když obyvatelům vesničky Heath Row nedaleko Londýna začala za první světové války startující letadla plašit slepice, brali to se smyslem pro vlasteneckou povinnost. S tím, že jejich domky musely časem ustoupit rozrůstajícímu se letišti, se už smiřovali hůř. Snad je teď aspoň těší fakt, že je Heathrow největším letištěm v Evropě…

Hastings, oáza přímořského klidu

Přístavní městečko Hastings na jihovýchodním pobřeží Anglie znají dobře ti, kdo pozorně poslouchali při hodinách dějepisu, a to díky bitvě, jež se roku 1066 odehrála nedaleko odtud a výrazně změnila tvář ostrovního království. Normanský vévoda Vilém porazil krále Harolda, anglosaské království padlo. Pravidelní diváci televize si zase mohou Hastings pamatovat coby dějiště úspěšného britského detektivního seriálu Foylova válka. Právě Hastings bývá někdy označován – s trochou nadsázky – jako „rodiště“ televize, protože tu v letech 1922–1924 žil, pracoval a vynalézal její průkopník John Logie Baird…

Ptačí ráj

To je nějakého kejhání, pískání, gagání, syčení, hvízdání a dalších nejroztodivnějších zvuků, s jejichž pojmenováním si ani bujná slovotvorná fantazie neví rady! Jestli mají vodní opeřenci někde svůj ráj, pak je to tady, kousek za vesnicí Slimbridge v hrabství Gloucestershire…

Fens, kraj pod vodou

Před deseti tisíci lety se řeky východní Anglie vlévaly do Rýna. Když doba ledová skončila, moře se zvedlo, od kontinentální Evropy oddělilo britské ostrovy a na jejich východním cípu zaplavilo rozlehlé lesy. Stromy popadaly do hnijící vegetace, uhynuly a přeměnily se v bohatou rašelinnou půdu. Patří k nejkvalitnějším v Evropě, lidé o ni ale stále musí bojovat…

Sport po anglicku

Angličané rádi zmiňují fakt, že vymysleli celou řadu sportů – mezi jinými fotbal, tenis, kriket, ragby, kroket i pólo na koních. Protože to však zní jako vychloubání, rychle dodávají, že se tak stalo jen proto, že umějí tak dobře prohrávat….  To však není dnes tak docela pravda, jak dokazují nezvykle dobré výsledky z olympiády v Pekingu; Británie se umístila v pořadí národů na čtvrtém místě, hned za sportovními giganty Čínou, USA a Ruskem. Zdá se, že se vyplatila investice do sportovních akademií (financovaných ze státní loterie). V tradičním pojetí byl sport považován za soukromý koníček jednotlivců a myšlenka, že by měl být státně dotován, připadala lidem absurdní. Rovněž se v určitých kruzích (v rámci tzv. politické korektnosti) soudilo, že soutěživé sporty jsou pro mladé lidi nevhodné, vedou prý k pěstování sklonu k agresivnímu chování a individualismu…

Svatý ostrov Lindisfarne

Holy Island je sice holý ve smyslu bezlesý, ale taky svatý, jak zní překlad jeho jména do češtiny. Leží u severovýchodního pobřeží Anglie a měří pouhých 5 km². Ostrovem je vlastně jen za přílivu – tehdy prý na jeho skalách odpočívají nezřídka i tuleni. Při odlivu ho navštěvují turisté, neboť tehdy je s pevninským Northumberlandem spojen tříkilometrovou šíjí, po které mohou pohodlně jet i autobusy…

České stopy v srdci Anglie

Zalistuje-li ostrovní řidič příručkou místní Automobilové asociace, která obsahuje informace snad o všech britských obcích a městech, může se dočíst, že vesnice Wingrave je spojována s rodinou Rothschildů, ale také že v ní za války žil český vlastenec Jan Masaryk. Pro autory publikace tak byl zřejmě československý exilový ministr zahraničí známější než prezident Edvard Beneš, který měl sídlo v nedalekém Aston Abbotts. O něm však překvapivě pomlčeli…

Příroda jižní Anglie

Do Anglie se obvykle jezdí za architekturou, historickými zajímavostmi, keltskými památkami, na nákupy nebo do zahrad. Zájemci o přírodní krásy spíše míří do Walesu do hor nebo k jezerům a vřesovištím Skotska, o přírodu jihu Velké Británie takový zájem není, protože se vlastně o ní mnoho neví. My, zmlsaní blízkostí alpských štítů, karpatských lesů a Jaderského moře si totiž moc nedovedeme představit, jakou přírodu v Anglii hledat…

Národní park Dartmoor

Málokterá krajina má tak zvláštní, nezaměnitelnou atmosféru jako divoký Dartmoor. Cestovatel, který sem zamíří poprvé, zažívá ve své mysli jedinečné putování časem. Vystoupá na nevlídnou bezlesou náhorní planinu, kde se střídají jen porosty po pás vysokých kapradin, tvrdého vřesu a žulové kameny na vrcholcích pahorků. Potkává zbytky starých kamenných kruhů, mohyly a pozůstatky dávných věků vynořující se z mlhy a nedokáže pochopit, jak a z čeho zde lidé mohli žít ve věčné zimě, větru a dešti. O pár kilometrů dál sjede do úzkého údolí do dubového lesíka k potoku, kde se stromy a žulové balvany zachumlaly do mechů a lišejníků a všechno je náhle přívětivě bujné a zelené. A v malých útulných vesničkách tíseň okamžitě zmizí, kamenné domky, živé ploty a spousta květin rázem zavedou turistu jen o dvě tři století zpátky a usadí ho do typické anglické hospůdky na pivo a slaný koláč se zapečeným králičím masem. Pochmurná vysočina je rázem zapomenuta, Středoevropan právě objevil starosvětský ráj…

Zahrady jižní Anglie

Anglická zahrada je pojem, který vnímáme jako okrasnou zeleň dovedenou k dokonalosti. Proč jsou jejich zahrady hezčí než naše? A proč jich mají tolik? Vždyť jen známá kniha Patricka Taylora The Gardens of Britain & Ireland (Zahrady Británie a Irska) uvádí na 2000 nejlepších zahrad a parků – a to zdaleka nejsou všechny…

Newcastle, město (nejen) mostů

Možná první věc, která zaujme cestujícího přijíždějícího do Newcastlu od jihu, je nebývalá koncentrace mostů. Na pouhých pár stovkách metrů jich napočítáme šest, mnohé jsou navíc unikátní. Newcastle Upon Tyne, jak zní jeho celý název, však nenabízí jen zajímavá přemostění. Najdeme tu středověké památky a také jednu další novověkou technickou pozoruhodnost – železniční nádraží s první halou na světě zastřešující kolejiště.I pro tento „dálný“ sever Anglie však platí okřídlené úsloví „již staří Římané…

Lake District – Zádumčivá jezerní krajina

Anglický název Lake District zní stroze až úředně, jeho český ekvivalent vyvolává poetičtější představy – Jezerní oblast. Rozkládá se na severozápadě Anglie a své jméno odvozuje od deseti velkých přírodních jezer ledovcového původu a řady přehradních nádrží, z nichž některé zásobují kraj pitnou vodou. Je to nejen nejvodnatější, ale i nejhornatější oblast Anglie. Tvoří ji masiv Cumbrických hor, paprsčitě rozbrázděný hlubokými údolími – 110 vrcholů přesahuje 610 m, nejvyšší z nich je Scafell Pike (978 m)…

Pobřeží Dorsetu

Jihozápadní Anglii, snad nejromantičtější a nejdivočejší část této země, snadno obejdete pěšky. Podél pobřeží vede velmi dobře upravená turistická stezka značená symbolem žaludu. Měří ale tisíc kilometrů, a tak určitě není výletem na jednu dovolenou, a to nejen kvůli své délce. Nabízí totiž tolik zážitků z poznání výjimečných pobřežních scenerií, takřka neporušené přírody a bohatého kulturního dědictví v blízkém vnitrozemí, že se rozhodně vyplatí nespěchat. Trasa začíná na jihu v South Haven Point a končí v Minehead v národním parku Exmoor. Zvolíte-li tento směr, první míle vás provedou hrabstvím Dorset…

Středověké klenoty severní Anglie

Když se v angličtině řekne Gothic, tak se tím zpravidla myslí historizující sloh z konce 19. století – po našem neogotika či pseudogotika. Rovněž se tak jmenoval sugestivní film excentrického režiséra Kena Russella z roku 1986 o lordu Byronovi a jeho přátelích Percym a Mary Shelleyových, kteří společně prožili pár dní v jednom takovém neogotickém paláci; Mary tenkrát stísňující atmosféra inspirovala k románu o doktoru Frankensteinovi, sestrojivším umělého člověka s mozkem zločince. Hromy a blesky, vítr otevírající vysoká okna, déšť bičující cimbuří a k tomu pověstná mlha na blatech – tak vypadá typická gothic-nálada horrorových či detektivních filmů, a nejen anglické provenience. Snesla by i příměry fantaskní, temný či středověký…

Liverpool – přístav kultury

„Liverpool je jedním z nejpodivuhodnějších míst v Británii. Má bohatý a vzkvétající obchod, i když ještě nedosahuje úrovně Bristolu. Ale je na dobré cestě ho dohnat a překonat. Kromě Londýna není v Anglii město, které by se mu vyrovnalo v kvalitě ulic a kráse budov.“

Daniel Defoe (1724)

Anglie a Angličané bez předsudků

Angličany mnozí zaměňují za Brity, Anglii si leckteří pletou s Británií. Dokladem může být u nás často užívaný, leč nesprávný termín „bitva o Anglii“. Letecké střetnutí mezi Královským letectvem a Luftwaffe z roku 1940 však vstoupilo do dějin jako bitva o Británii, jiný termín v britské historiografii nenajdeme…

Laguny Nové Kaledonie

Za nejvzdálenější francouzskou památkou UNESCO, která je zároveň jednou ze dvou nejnovějších, zapsaných teprve vloni, musíme až k protinožcům – jde totiž o laguny Nové Kaledonie.  Toto melanéské souostroví ležící v jihozápadním Pacifiku na východ od Austrálie patří Francii již od poloviny 19. století a dnes má v jejím správním systému zcela unikátní postavení lišící se od jiných francouzských zámořských území. V roce 2014 nebo krátce po něm by se mělo konat zásadní referendum o dalším směřování země včetně možnosti jejího úplného osamostatnění.

Středověké město Provins

Provins, známé pod přídomkem „město středověkých trhů“, leží uprostřed Francie v oblasti Île-de-France, asi 90 km jihovýchodně od Paříže. Ve středověku patřilo několik století k mocnému hrabství Champagne, jehož vládci byli vazaly francouzských králů. Dodnes si zachovalo středověký charakter, zejména v tzv. Horním městě s dosud neporušenými hradbami. K nejnápadnějším stavbám tam patří Caesarova věž – třípatrová stavba z 12. století zakončená kuželovitou střechou postavenou v dnešní podobě o pět století později. Její jméno ji spojuje s legendou o založení města v římských dobách. Dolní město bylo od 18. století přestavováno, vznikly tam nové bulváry a většina hradeb vzala za své, přesto i v této části zůstali svědci středověké slávy, jako třeba několik mlýnů a koželužen…

Královský solivar

To, že je sůl nad zlato, víme každý od dětství ze známé pohádky. O tom, že sůl může být i středobodem ideálů osvícenství, se můžeme přesvědčit v Královském solivaru v Arc-et-Senans, asi 35 km jihozápadně od Besançonu. Slavný architekt Claude-Nicolas Ledoux tu na sklonku ancien régime postavil v letech 1775–1779 do půlkruhu uspořádaný grandiózní komplex raně klasicistních budov, jež zahrnovaly jak výrobní prostory solivaru, tak správní centrum, nápadný dům ředitele i příbytky dělníků. Toto první dílo průmyslové architektury, do kterého se promítly pokrokové ideály osvícenství, nemělo původně zůstat osamocené. Jde o první a zároveň jedinou realizovanou část z celého ideálního města, které Ledoux naplánoval. Naproti výrobnímu komplexu měla kruh doplňovat druhá polovina města s kostelem, nemocnicí, hřbitovem, tržnicí, jatkami, veřejnými lázněmi a dalšími stavbami. K její realizaci už nikdy nedošlo, ale solivar fungoval úspěšně více než 100 let, uzavřen byl až v roce 1895…

V srdci Pyrenejí

Ztracená hora Mont Perdu (španělsky Monte Perdido, 3355 m) vypadá opravdu nedostupně – zejména z francouzské strany, kde na cestě k ní leží zdánlivě nepřekonatelné cirky Gavarnie a Estaube. Mohutný vápencový masiv této hory se nachází ve Španělsku, ale mezistátní hranice v nádherných, ale také divokých a k lidem často krutých Pyrenejích máloco znamenala. Lidský život, měl-li vytrvat, musel se tu odpradávna řídit jinými pravidly – spolupracuj, pomáhej si. Bylo jasné, že stáda při pravidelném jarním a podzimním putování mezi chlévy a horskými pastvinami musela projít tudy a tudy, dojít tam a tam. A na lidech, kterým ta půda patřila, bylo, aby se domluvili. Ve vlastním zájmu. Nebyli tu žádní soukromí vlastníci, půda patřila obcím. Jejich dohody platily – bez ohledu na hranice.