Má historii krátkou sotva sto padesát let, víc než půldruhého milionu obyvatel a světáckou přezdívku Kej El podle anglické výslovnosti počátečních písmen svého jména Kuala Lumpur, jehož doslovný význam „bahnitý soutok“ se dnes už zdá být z jiného světa.
A přece tady ten soutok je, ale vůbec ne bahnitý. Řeky Klang a Gombak jsou úhledně zregulovány a místu jejich spojení vévodí stavba jak z Pohádek tisíce a jedné noci – červenobílá mešita Jamek se třemi stříbřitými kopulemi postavená v maurském slohu počátkem 20. století. Kousek vedle na náměstí Merdeka stojí rozlehlý palác v obdobném stylu, jen kopule jsou měděné. Je o pár let starší, v rodném listě má zapsáno ještě 19. století a říká se mu Budova sultána Abdula Samada. Původně zde sídlila britská koloniální správa, od vyhlášení nezávislosti tu působí různé soudy.
Dataran Merdeka (náměstí Nezávislosti) a jeho bezprostřední okolí představuje nejstarší dochovanou část města. Až do roku 1857 tady byla jenom džungle. Pak zde vznikl tábor, v němž bydleli horníci z nedalekých nově otevřených cínových dolů. Až v 70. letech 19. století lze hovořit o jakémsi plánovitém rozvoji města, který řídil Yap Ah Loy, hlava tehdejší čínské komunity – natolik úspěšně, že sem v roce 1880 bylo přeloženo hlavní město státu Selangor. Když o 16 let později vytvořil Selangor společně s Negeri Sembilanem, Perakem a Pahangem Federativní malajské státy, první zárodek budoucí Malajsie, stalo se Kuala Lumpur hlavním městem tohoto britského protektorátu. Yap Ah Loy už tehdy přebýval mezi bohy. V Čínské čtvrti, kousek vedle hlavní kualalumpurské tržnice, stojí dodnes chrám Sin Sze Si Ya, který nechal postavit Yap Ah Loy už v roce 1864. Hned od začátku byl tenhle chrám zvláštní – nebyl totiž zasvěcen žádným tradičním božstvům čínského původu, nýbrž dvěma místním historickým postavám. Jednou z nich byl „kapitán“ Shin, vůdce Číňanů v dnešním Serembanu (hlavní město a okres ve státě Negeri Sembilan), pro nějž kdysi Yap Ah Loy pracoval a který byl popraven při čínském povstání v roce 1859. Jeho smrt byla údajně zázračná – když byl sťat, začala z jeho těla vytékat bílá, nikoli červená krev, což bylo považováno za známku jeho svatosti. O identitě druhého světce panuje určitá nejistota, ale opět šlo o postavu spojenou s občanskou válkou na konci 50. let 19. století. Když Yap Ah Loy v roce 1885 zemřel, byl do panteonu chrámu, který založil, přidán jako další světec.
Pohádková mešita Jamek byla dlouhá desetiletí hlavní mešitou města, jenže s jeho bouřlivým rozvojem a přibývajícím obyvatelstvem přestávala její kapacita stačit. A tak není divu, že v roce 1965 dostala významnou posilu. Tehdy byla otevřena mešita Neg…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malajsie