Jubilejní Všeobecná zemská výstava Království českého v Praze v roce 1891 měla obrovský úspěch. Navštívilo ji asi dva a půl milionu lidí, mezi nimi i sedm stovek dělníků z Komárovských železáren. Vstupenku a jízdenku z Hořovic do Prahy jim zaplatil majitel podniku, kníže Vilém z Hanavy, jenž každému přidal ještě pět zlatých na útratu. Na své slévače mohl být oprávněně pyšný, exponát číslo 27, Hanavský pavilon, patřil na výstavě k nejkrásnějším.
Koho by dnes napadlo, že půvabný novobarokní letohrádek byl vlastně velkolepým vzorníkem, jenž měl ukázat, co všechno dělníci v železárnách dokážou vyrobit. Návrh reprezentačního objektu podniku vypracoval knížecí architekt Otto Hieser ve spolupráci s modelérem Z. E. Fialou. Vedle běžného zdiva použil sklo a především lité železo, jež tvoří nosnou konstrukci. Litina v té době představovala velmi oblíbený stavební materiál, byla symbolem rané industrializace, s níž lidé spojovali velké naděje. A pavilon byl první budovou s litinovou konstrukcí v Praze. Železo sloužilo nejen jako stavební, ale i ozdobný prvek. Vysoké dvojramenné schodiště dekoruje umělecky kované zábradlí, k pozoruhodným prvkům patří okrasný arkýř, barokní okna s kovanými mřížemi, skvostný balkon se zábradlím, oplechovaná kopule, lucerny a řada dalších drobných ozdob. Neméně povedený po výtvarné stránce je i interiér pavilonu, v němž se původně nacházel i okrasný sloup ozdobený nahoře litinovým orlem.
Na Všeobecné výstavě byla kolem pavilonu sestavena téměř šest metrů vysoká pyramida vzorkových litinových výrobků knížecích železáren. Pavilon předváděl železářskou výrobu a příbuzná řemesla, jako klempířství, plechařství, kovářství a zámečnictví, v kraji kolem Hořovic. Široký sortiment železáren ale doplňovala i umělecká díla, několik desítek krucifixů litých podle uměleckých předloh známých sochařů a také litinová busta císaře Františka Josefa I.
Po skončení výstavy věnoval kníže pavilon hlavnímu městu. Dělníci ho do posledního šroubu rozebrali, přesunuli na nynější místo v Letenských sadech a znovu sestavili. Sloužil jako vyhlídková restaurace, a to až do roku 1967, kdy musel být kvůli značné zchátralosti rozebrán. Prodělal důkladnou rekonstrukci, při níž byly restaurovány a vyměněny nejpoškozenější díly a nově osazeny jednotlivé litinové prvky, které slévači vyrobili podle historických fotografií.
Od roku 1971 je Hanavský pavilon opět zařízen jako luxusní restaurace s výjimečnou vyhlídkou na část Prahy. Především je ale cennou uměleckou a technickou památkou a přesvědčivým dokladem vysoké úrovně uměleckého slévačství našich předků. Údajně se o něm ve 20. letech minulého století velmi pochvalně vyjádřil i světoznámý francouzský architekt Le Corbusier.
Další články z vydání o pražských technických památkách zde