Jako bílá koruna sedí na zeleném temeni skalního ostrohu a přitahuje pozornost už ze vzdálenosti desítek kilometrů. Její kamenný piedestal se vysoko zvedá nad Českobudějovickou pánví a zároveň jako předvoj vybíhá před dlouhý hřbet Lišovského prahu, jímž je pánev uzavřena. Hluboká, nejkrásnější a nejromantičtější zámek Čech, je také nejnavštěvovanější historickou památkou Jihočeského kraje. A každoročně, většinou v čase vánočním, nahlížejí do jeho interiérů dospělí i dětští diváci, když opakovaně sledují stařičký film Pyšná princezna, který se zde zčásti natáčel.
Složitá stavba s mnoha věžemi a věžičkami, s ozubenými cimbuřími a protáhlými gotickými okny působí středověkým dojmem. A přece tuto podobu dostal zámek až v 19. století. Architektonickou součástí zámku Hluboká je i litinová oranžérie a zasklená zimní zahrada, která nás dovede až k mohutné dřevěné bráně bývalé jízdárny. Za těmito těžkými vraty na nás dýchne křehká krása jihočeských gotických madon a v dalším sále umění nizozemských malířů. V bývalé zámecké jízdárně jsou totiž už pětapadesát let hlavní výstavní sály Alšovy jihočeské galerie. Neodmyslitelnou součástí zámku Hluboká je i rozlehlá zahrada, která má s výjimkou novobarokní úpravy v bezprostředním sousedství zámku charakter anglického parku.
Zámek svou extravagantní polohou nezapře, že je potomkem raně gotického strážního hradu, jehož zakladatelem byl se vší pravděpodobností král Václav I. Pro nový královský hrad se v němčině ujalo označení Frohnburg či Wroburch (1285), „pánův hrad“. Žádný český pán, tedy král, však na tomto hradě nikdy nebydlel. Mnohokrát jej však čeští králové dali do zástavy šlechtickým rodům, od nichž si půjčovali peníze, nebo ho darovali jako odměnu za prokázané služby. Jiní králové, jako například Karel IV., hrad zase vykupovali, aby jej mohli jejich potomci, třeba Zikmund, dát opět do zástavy.
Ironií osudu se stalo, že tento hrad vzdorující rožmberské moci byl podvakrát majetkem právě Rožmberků. Poprvé už nedlouho po svém založení, kdy jej přinesla věnem Záviši z Falkenštejna jeho královská manželka Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II. Když Kunhuta zemřela a Záviš údajně odmítl královnino věno vrátit, nevraživost Přemyslovců a Rožmberků narostla v otevřené nepřátelství. Dva synové Přemysla Otakara II. nad tímto charismatickým šlechticem, neoficiálním regentem království a dvorským pěvcem vyřkli ortel smrti. Mladý král Václav II., jemuž byl Záviš otčímem, jej ne…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Českobudějovicko