Víte, co má společného Salcburk s Neapolí a Istanbulem? Právě tato tři města a jejich okolí označil slavný německý učenec a cestovatel první poloviny 19. století Alexander von Humboldt za nejkrásnější na světě. Což o to, Salcburk je krásný. Ale pouhá krása není v tomto případě tím jediným, co do města přitahuje každým rokem skoro sedm milionů návštěvníků. Už navždy zůstane Salcburk také městem Mozartovým, jehož ulicemi zaznívají, doslova i přeneseně, nesmrtelné tóny geniální hudby. Na výjimečnosti dodává Salcburku i jeho historie, neoddělitelně spojená s arcibiskupy, svrchovanými klerikálními vládci města i kraje.

Podle průzkumů oceňují turisté v Salcburku nejvíce procházky, prohlídky památek, jídlo a nákupy. Samozřejmě, že se tyto zájmy dají také dobře kombinovat. Tak třeba Getreidegasse: úzká, původem ještě středověká ulice, která začíná na Radničním náměstí (Rathausplatz) a končí naproti kostelu sv. Blažeje, mimochodem nejstaršímu gotickému halovému kostelu v jihoněmecké oblasti, je jednou z hlavních obchodních tepen města. Světové i lokální značky se tu střídají jedna za druhou, oděvy a boty, parfémy a suvenýry, šperky a restaurace, ale i méně obvyklý sortiment jako dýmky, zapalovače nebo speciální likéry a lihoviny. Teprve při pohledu do výlohy více než 100 let existující firmy Sporer člověk pochopí, že vypálit či vylouhovat se dá z rostlinné říše (skoro) všechno.

Ale pozor! Nákupní horečku rázně přeruší věčný shluk lidí před pětipatrovým žlutým domem č. 9 s vyvěšenou předlouhou rakouskou státní vlajkou na průčelí. Kdyby někdo ještě pochyboval, zlatý nápis mezi druhým a třetím patrem ho z pochybností vyvede – Mozartův rodný dům! Dnes je v něm skladatelovo muzeum se zajímavě pojatou expozicí, která návštěvníka zavede i do pokoje, kde 27.1.1756 kolem osmé hodiny večer přišel na svět Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart. Rodná světnice, kdysi nejsvětlejší místnost třípokojového bytu ve třetím patře, který Mozartovi obývali v domě obchodníka Hagenauera, naplňuje ideu „zrození Mozarta – zrození myšlenky“. Je téměř nezařízená, zůstala v ní jen zelená kachlová kamna. Kolem stěn jsou rozestavěny panely se zvětšenou reprodukcí prvního Mozartova notového zápisu, který pořídil ve svých osmi letech. Kruhovými otvory v panelech se lze podívat na různé drobné objekty z Mozartova vlastnictví a originální smyčcové nástroje. Pod stropem je zavěšeno hejno malých modrých hus letících směrem ke světlému oknu – symbol zrození génia. Z dalších místností muzea, které je rozloženo do tří pater, určitě každého zaujme sál „Převrácený svět“: v prknech podlahy svítí maličkými otvůrky světýlka – hvězdy na nebi, na stropě je připevněný sádrový model Salcburku v době Mozartově, na stěnách visí vzhůru nohama mědirytiny salcburských kostelů, zhotovené podle kreseb architekta, dvorního zahradníka a kreslíře Franze Antona Danreitera (1695–1760). Z reproduktorů k tomu zní jakási kakofonie sestavená z útržků mistrových děl. Celý prostor se tak stává ztělesněním podstatných charakterových rysů Mozarta – touhu stavět vše zavedené na hlavu, schopnost vidět věci jinak. Zároveň má expozice také odrážet trochu odtažitý vztah, který měl skladatel v dospělosti ke svému rodnému městu.

Rodný dům není zdaleka jediným pojítkem Mozarta se Salcburkem. Zůstaneme-li u nemovitostí, musíme zmínit ještě obytný dům na pravém, severním břehu Salzachu, kam se Mozartovi přestěhovali v roce 1773 a kde Wolfgang žil do roku 1780. I v něm je dnes muzeum a spravuje ho stejně jako rodný dům mezinárodní nadace Mozarteum. Největší uměleckou připomínkou geniálního skladatele je každoroční letní Salcburský festival s téměř devadesátiletou tradicí. Během pěti týdnů sice zaznívají v Salcburku také díla jiných autorů, ale Mozart zůstává v centru pozornosti.

Pro milovníky umění a historie je Salcburk náročným soustem. Ani se nechce věřit, že skoro tři čtvrtiny všech návštěvníků sem přijíždějí na jediný den a průměrný počet noclehů u těch, kteří se zde ubytují, nedosahuje ani čísla dvě. Jak jen to všechno stihnou? Architektonických památek je tu tolik, že se městu už dávno začalo přezdívat „Řím severu“. Biskupů a záhy arcibiskupů se tu vystřídalo do sekularizace státu v roce 1803 na sedmdesát. Dějiny města vydají na obsáhlou monografii. Zkusme proto zdůraznit jen některé základní body s vědomím, že na mnohé stejně důležité se vůbec nedostane.

Na počátku dějin Salcburku stála illyrská osada, z níž se v 1. století vyvinulo významné římské město Juvavum. V roce 696 sem přišel francký misionář sv. Rupert, který po úspěšném působení v bavorském Řezně hledal vhodné místo k založení misijního kláštera. Vybral si právě Juvavum a založil tu pod téměř svislou stěnou Mnišské hory (Mönchsberg) na levém břehu Salzachu klášter sv. Petra. Na sklonku svého života zřídil Rupert pod východním okrajem Pevnostní hory (Festungsberg), navazující na Mnišskou horu a později na vrcholu korunovanou mohutným salcburským hradem, ještě jeden, tentokrát ženský klášter. První abatyší v něm ustavil svou neteř, sv. Erentrudu. Klášter, který dnes patří benediktinkám a je znám jako Nonnberg, je nejstarším nepřetržitě existujícím ženským klášterem na světě. Také benediktinský klášter sv. Petra je stále v provozu, volně přístupný je kostel a hřbitov, za vstupné pak raně křesťanské kata…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Salcbursko