Vlastně je to zvláštní. Petřín kdekdo spojuje s romantikou, s polibky pod rozkvetlou třešní či s procházkami růžovým sadem, ale už se nemluví o tom, že zdejší genius loci spoluvytvářejí i technické atrakce – rozhledna, lanovka a bludiště. V těchto objektech je pořád přítomna romantika časů dávno minulých, romantika doby, kdy Prahu okouzlily první obloukové lampy a kdy město začal opouštět duch provincionalismu. Tohle však většina lidí zřejmě vnímá jen podvědomě.
Petřín by dnes vypadal jinak, kdyby se v roce 1889 nevydala do Paříže na Světovou výstavu početná výprava Klubu českých turistů. Její účastníky tam ohromila Eiffelova věž, a když se vraceli domů, shodli se ve vlaku, že podobná stavba by mohla být ozdobou Prahy, a to již při příležitosti zahájení Zemské jubilejní výstavy. Doma za tento nápad sklízeli zpočátku hlavně výsměch – kdosi jej okomentoval slovy „verneovská fantazie“ a škodolibí jazykové se chytli i toho, že skicu rozhledny vypracoval inženýr s příjmením Prášil. Později však jiný člen Klubu dr. Vilém Kurz napsal fejeton, v němž zahrál na strunu pražského patriotismu, a část veřejnosti rázem obrátila. Bylo založeno Družstvo rozhledny na Petříně, jemuž se podařilo shromáždit potřebných více než 100 tisíc zlatých a zajistit prováděcí projekt. Ten vypracoval pod vedením inženýra Součka kolektiv Českomoravské strojírny, který měl zkušenosti s konstrukcí příhradových těžních věží. Potom už turisté všem zbylým pochybovačům řádně vytřeli zrak. Odstartoval nevídaný finiš – stavět se začalo v březnu 1891, v květnu začala montáž prvků železné konstrukce o celkové hmotnosti 175 tun a 28. července bylo zkolaudováno! Oficiální otevření rozhledny proběhlo na slavnostně vyzdobeném Petříně 20. srpna. A aby o její velikosti nebylo žádných pochyb, psalo se, že je sice pětkrát nižší než Eiffelovka, zato ale sahá do vyšší nadmořské výšky…
Úspěch byl o to větší, že na základě návrhu Družstva se současně s rozhlednou podařilo vybudovat a již 15. června zprovoznit pozemní lanovku, která k ní měla zajistit snadný přístup. Přitom nešlo o lanovku ledajakou, neboť s kolejemi o metrovém rozchodu a celkové délce 396,5 metru se na čas stala nejdelší pozemní lanovou dráhou Rakouska-Uherska. V Praze ale první nebyla, jelikož o 15 dní dříve začala vozit cestující pozemní lanovka na Letné, vybudovaná rovněž při příležitosti Jubilejní výstavy.
Petřínská lanovka měla v době uvedení do provozu jiné parametry než dnes. Její trať začínala o něco výše, probíhala přímo a nahoře končila již u Nebozízku. Je zajímavé, že mimo výhybnu byla jen tříkolejnicová – oba vozy společně využívaly střední kolejnici. Tu provázely ze stran ještě dvě kolejnice s Abtovým systémem ozubení, jenž se obvykle používal u ozubených železnic, tady ale sloužil pro případné bezpečné zastavení při nehodě. Pohon lanovky byl gravitační. Vozy měly zabudovanou nádrž, která se vždy v horní stanici napustila vodou, a těžší vůz potom vytáhl druhý nahoru. Jízda trvala asi šest minut, dole pak vodu z nádrže vypustil do kanalizace automatický ventil.
Petřínská rozhledna měla obdobně jako její pařížský vzor i mnoho odpůrců, kteří argumentovali nevzhledností konstrukce a narušením panoramatu Hradčan, tyto hlasy však postupně utichaly. Horší bylo, když ve stejném smyslu promluvil i Adolf Hitler poté, co po přenocování na Pražském hradě ráno 16. března 1939 vyhlédl z okna. Údajně dokonce řekl, že rozhledna musí zmizet, naštěstí se pak už ale nikdy na Hradě neukázal.
Vraťme se ale ještě trochu zpět. Po skončení 1. světové války se o rozhlednu začali zajímat vojenští spojaři, protože právě zrozené Československo potřebovalo spojení s okolním světem i se svými zastupitelskými úřady a petřínská věž se ukázala být velice vhodná pro instalaci antény. V jejím suterénu vznikla naše první stálá radiotelegrafní stanice, které se brzy podařilo uskutečnit i první obousměrné spojení s Paříží. Tamní stanice byla umístěna – ano, na Eiffelovce.
Po několika měsících se vysílací zařízení přestěhovalo z rozhledny do blízkého armádního objektu, který se postupně rozrůstal a jehož areál dodnes zabírá dost velkou část území petřínského temene. Naštěstí tu už nestojí vysoké stožá…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Praha – technické památky