Kdo viděl filmový debut Bohdana Slámy Divoké včely, mohl se kromě hraného příběhu seznámit také s podmanivou krajinou Sovineckého přírodního parku, s jeho hlubokými lesy, které překrývají strmé kopce, s rozlehlými loukami na dlouhých stráních, se starými alejemi podél opuštěných cest a s vesnicemi, které opouštějí jejich obyvatelé. Jen stáda krav na svažitých pastvinách prozrazují, že v této zdánlivě liduprázdné krajině žijí a hospodaří lidé.
Přírodní park Sovinecko, ustanovený v roce 1994, zaujímá rozsáhlé území téměř 20 tisíc hektarů, které je více jak z poloviny zalesněné. Skladba zdejších lesů se na mnoha místech velice podobá lesům původním, jaké u nás rostly předtím, než začalo monokulturní smrkové hospodaření. Také na lukách a pastvinách se zachovalo hodně původních a ohrožených rostlin, jako je například drobný, přísně chráněný mečík střechovitý s řídkým klasem slézově růžových květů nebo vstavačovitý prstnatec májový.
Kopcovitá krajina tady nikdy nebyla hustě zalidněná, a protože navíc leží v blízkosti státních hranic, několikrát se přes ni převalily válečné pohromy, které opakovaně vedly k vystěhovalectví a vylidňování. Krajina ponechaná sama sobě se tak navracela k původnímu stavu, a právě tento přírodní charakter byl důvodem k vyhlášení Sovineckého přírodního parku. Na jeho území leží několik zvlášť chráněných přírodních památek, z nichž nejznámější jsou Rešovské vodopády.
Říčka Huntava, která vytéká ze Skalského rašeliniště, je celoročně dobře zásobena vodou, a tudíž má i velkou výmolnou sílu. Mezi Tvrdkovem a Rešovem zahlubuje své koryto do puklinového systému, který prochází napříč starým masivem z vulkanických hornin. Tady má sílu jen na to, aby skály prořízla velice úzkou soutěskou, místy lemovanou téměř kolmými stěnami. Tento skalní masiv však nemá jednotnou strukturu. Pradávná sopka tu opakovaně vrstvila lávy a sopečný popel, a i když souvrství prošla metamorfózou a zpevněním, popelové vrstvy zvané tufity zůstávají měkčí a výmolné činnosti Huntavy rychleji podléhají. Naproti tomu staré lávy, které mají výraznou vrstevnatost a světlejší barvu, jsou velice odolné, a proto z koryta vystupují jako nápadné stupně a lávky, přes které Huntava přepadává různě vysokými vodopády. Celá kaskáda přepadů, peřejí a vymletých obřích hrnců, v nichž se voda jakoby neustále vaří, je vysoká kolem 50 m.
Tato romanticky divoká soutěska je turisticky velmi přitažlivá, i když sestup od Rešova do rokle není právě pohodlný. V soutěsce je vybudován celkem bezpečný a pohodlný systém lávek, povalových chodníků, schodů a plošin, odkud se můžete těšit malebnými výhledy na bouřlivou vodu. Na stále vlhkých skalách, kde se uchytily kapradiny a společenstva mechů, je také patrná vrstevnatost skalního masivu, který v korytě vytváří zmiňované skalní stupně. Půjdete-li po turistické značce dál pod vodopády, můžete si všimnout, jak se v okolních skalách projevuje nápadné zrudnění. Magmatitové krystalky neunikly pozornosti dávných prospektorů, takže se zde na několika místech ve středověku kutalo. Dole pod vodopády, kde se údolí rozšiřuje, je také známá lokalita s hojnou populací motýla jasoně dymnivkového, který je jinde kriticky ohrožený.
Další články z vydání o Jeseníkách zde