Gotické katedrály

Skoro se tomu nechce věřit, ale stavby, za kterými přijíždějí každoročně statisíce turistů z celého světa, které chrání UNESCO a o nichž se píší tlusté knihy, nevzbuzovaly vždy jen okouzlení a úžas. Občas je stíhalo i opovržení. „Temný středověk“ vystřídala renesance, jež se zhlédla v antické kultuře Řecka a Říma. Gotické katedrály začaly mnohým připadat velikášské, nabubřelé, přitom však především architektonicky nepovedené. Jejich kritici jim vytýkali leccos, především pak to, že vypadají, jako by měly každou chvilku spadnout, a drží je pouze systém opěrných pilířů a oblouků. Z přezíravého náhledu na tohle umění vzniklo i jeho označení. Slovo „gotický“, tedy „pocházející od Gótů“, se začalo používat ve smyslu „barbarský“, „primitivní“ – myšleno ve srovnání s dokonalým uměním antickým – nejprve pro veškeré umění mezi antikou a renesancí. Snad to byl už sám velký Raffael Santi, kdo tohle označení zavedl, hodně ho pak rozšířil malíř, architekt a autor životopisů italských renesančních umělců Giorgio Vasari. V 19. století se začalo rozlišovat umění románské a termín gotika zůstal pro umění vrcholného středověku, v architektuře charakterizované především křížovou žebrovou klenbou, případně lomeným obloukem. V té době však už mizel původní pejorativní nádech tohoto označení. Na jedné straně neoklasicismus stále gotiku zesměšňoval, na druhé straně začalo být díky romantismu středověké umění bráno na milost, ba dokonce se v určitých kruzích dostalo do módy…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2009

Další informace o Francii naleznet zde: www.sopka.cz