Dublin, hlavní a zároveň největší město Irska, leží na východním pobřeží v místech, kde se před více než tisícem let vylodili Vikingové. Ti zde při ústí řeky Liffey založili obchodní osadu, které říkali Dyflin neboli Duiblinn („černý rybník“). Řeka rozděluje město na jižní a severní část a turistům pomáhá v orientaci – většinu historických památek najdou na pravém břehu, v jižní části.
Dublin nabízí svým návštěvníkům podobně jako jiná evropská velkoměsta nejrůznější památky, muzea, parky i nákupní centra. Čím se však odlišuje, to je obzvlášť velký výběr hospůdek s pestrou nabídkou různých piv a typickou irskou muzikou. V Dublinu najdete přes 700 hospod a klubů, od typicky irských až po „pasti na turisty“. K těm druhým se řadí nejpopulárnější turistická atrakce Dublinu, módní čtvrť Temple Bar, v jejímž centru stojí stejnojmenná hospoda. Dnes do této čtvrti proudí davy turistů s touhou zažít typickou pivní atmosféru, poslechnout si irskou hudbu, oddat se nočnímu životu nebo ochutnat místní speciality, jako je polévka z mořských plodů (seafood chowder), bramborová placka boxty nebo jehněčí guláš s Guinnessem, nejslavnějším irským pivem.
O oblibě a slávě Guinnessu svědčí i to, že má v Dublinu velkolepé sedmipodlažní muzeum, Guinness Storehouse. Na návštěvníky tam čeká interaktivní expozice představující vaření piva, jeho historii a kulturní dopad. Velkým hitem je stoutie – za příplatek k základní vstupence si můžete nechat na pěnu svého čerstvě načepovaného Guinnesse vytisknout vlastní selfie. To už jste na konci prohlídky v nejvyšším patře, kde si v Gravity baru vychutnáte pintu Guinnessu se selfiem či bez, případně jeho nealkoholickou verzi, a nádavkem dostanete panoramatický výhled na město z výšky 46 m, údajně nejkrásnější v Dublinu.
O irské identitě se můžeme hodně dozvědět nejen prostřednictvím piva, ale i whiskey. To, jak velkou roli whiskey hrála v životě Dubliňanů, barvitě popisuje příběh požáru, který vypuknul 18. června 1875 ve skladu Laurence Maloneho, kde se v tu chvíli nacházelo přes milion litrů tohoto nápoje. Whiskey se z vybuchlých sudů rozlila do ulic a lidé si samozřejmě nenechali ujít příležitost napít se zadarmo. Někteří si dokonce sundavali holínky a pili whiskey z nich. Požár si nakonec vyžádal 13 životů, nikoli však kvůli popáleninám nebo udušení kouřem. Všechny oběti prý zemřely na otravu alkoholem po nadměrné konzumaci neředěné whiskey proudící ulicemi.
Dnešní milovník whiskey se musí spokojit jen s rozumnou ochutnávkou, například v rámci prohlídky některé z dublinských palíren. Nejnavštěvovanější jsou Jameson či Teeling, které návštěvníkům zprostředkují také spoustu informací o historii značky a o tom, jak svou whiskey vyrábějí. Všeobecný přehled o irské whiskey pak zájemci získají v Muzeu irské whiskey (Irish Whiskey Museum).
Dublin samozřejmě nabízí i řadu dalších muzeí. Celkem jich tu je kolem padesáti a k nejnavštěvovanějším patří například Muzeum irského vystěhovalectví (EPIC The Irish Emigration Museum). Seznamuje s příběhy a zkušenostmi lidí, kteří z Irska emigrovali – během několika století jich bylo přes 10 milionů. Říká se, že právě toto muzeum je důvodem, proč lze v Dublinu potkat tolik amerických turistů, kteří se sem každoročně vydávají hledat své rodiné kořeny. Nedaleko muzea EPIC vede přes řeku Liffey otočný most Samuela Becketta. Jeho elegantní křivky připomínají svým tvarem keltskou (irskou) harfu, jež je zobrazena v irském státním znaku (a také se stala oficiálním logem pivovaru Guinness).
Muzeum EPIC patří k novým dublinským institucím, otevřeno bylo v roce 2016. Není ale v tomto směru jediné. Ve stejném roce uvítalo první návštěvníky rovněž Muzeum svědectví historie (GPO Witness History Museum), symbol irského boje za nezávislost. Moderní interaktivní expozice se spoustou dotykových obrazovek, audiovizuálních kabinek a zvukových efektů se zaměřuje na Velikonoční povstání v roce 1916 a jeho vliv na moderní irskou historii. Muzeum je umístěno v podzemí Hlavního poštovního úřadu (GPO), jehož budova sloužila během povstání jako hlavní velitelství.
Hned vedle muzea GPO se k nebi tyčí impozantní, 120 m vysoká Dublinská jehla (The Spire of Dublin), někdy nazývaná též Monument of Light, jeden ze symbolů moderního města. Západně od ní se kolem Henry Street rozprostírá hlavní nákupní zóna na severním břehu řeky Liffey, kde se můžete projít po obchodních domech nebo si zajít na nedaleký, nejstarší dublinský trh pod širým nebem v Moore Street. Ani na jih od řeky Liffey ale s nakupováním nepřijdete zkrátka. Jednou z nejlepších nákupních ulic tam je Grafton Street, kde se navíc můžete taky procházet jen tak a poslouchat pouliční muzikanty. Pokud tam půjdete, vyplatí se zastavit rovněž v Anneʼs Lane pověstné zavěšenými barevnými deštníky nebo zajít do obrovského obchodního centra Stephens Green, které bylo vystavěno v 80. letech minulého století v historizujícím georgiánském stylu.
Z historických budov, které sehrály důležitou roli v irských dějinách, nelze v Dublinu opomenout zejména hrad, věznici Kilmainham Gaol a univerzitu Trinity College. Dublinský hrad byl postaven v 13. stol. na místě vikingské pevnosti, dnes má však podobu georgiánského zámku s jedinou dochovanou středověkou věží. Hrad byl dlouho sídlem správy Britského impéria, po vyhlášení nezávislosti Irska v roce 1922 byl předán nové irské vládě. Dnes se zde v Síni sv. Patrika slaví nástup každého nového irského prezidenta do úřadu. Při procházce hradním areálem lze bezplatně navštívit kuriózní Muzeum daní (Revenue Museum) nebo knihovnu Chester Beatty Library s bohatou sbírkou rukopisů, vzácných knih, grafik, miniatur a dekorativního umění z různých částí světa. Za vstupné lze navštívit samostatně nebo s průvodcem tzv. státní apartmány včetně zmíněné Síně sv. Patrika, pouze s průvodcem je přístupná Královská kaple a také podzemí hradu s expozicí věnovanou vikingským vykopávkám.
Návštěva muzea a bývalé věznice Kilmainham Gaol jistě nenechá žádného návštěvníka chladným. Kilmainhamská věznice je stejně jako Muzeum GPO symbolem irského boje za svobodu – byli zde vězněni a v mnoha případech i popraveni vůdci Velikonočního povstání i následné irské války za nezávislost v letech 1919–1921. Byl mezi nimi třeba i Éamon de Valera, který unikl popravě díky svému americkému občanství. Později strávil ve třech obdobích celkem asi 15 let ve funkci předsedy vlády a svou politickou kariéru zakončil jako irský prezident v letech 1959–1973.
Milovníci knihoven a starých knih by si neměli nechat ujít návštěvu nejstarší irské univerzity Trinity College, založené roku 1592 královnou Alžbětou I. Většina turistů sem míří kvůli Knize z Kellsu, jednomu z nejvzácnějších uměleckých děl Irska. Rukopisný evangeliář s množstvím miniatur je tak nádherný, že ho prý museli vytvořit sami andělé. Kniha byla dokončena kolem roku 800 a k jejímu sepsání bylo zapotřebí kůží ze 185 telat. Obsahuje 680 stran, přičemž téměř každá z nich se svými vzory a barvami liší od ostatních.
Součástí prohlídky Staré knihovny (Old Library) je i její hlavní síň zvaná Long Room, 65 m dlouhý sál, v němž je uloženo 200 000 nejstarších svazků. V knihovně, která byla po staletí jedinou na univerzitě, trávili jistě mnoho hodin i zdejší slavní studenti, mezi něž patří zejména spisovatelé jako Oscar Wilde, Samuel Beckett, Jonathan Swift či Bram Stoker, autor známého Drákuly. James Joyce, jeden z nejslavnějších irských autorů narozených v Dublinu, o Trinity College nelichotivě prohlásil že „je zasazena do nevědomosti města jako tupý kámen do mohutného prstenu.“ O irských spisovatelích se nejvíce dozvíte v Muzeu irské literatury, jež najdete poblíž historického parku St. Stephenʼs Green, jednoho z 13 hlavních parků v Dublinu. Vůbec největší (707 ha) je Phoenix Park, do kterého by se newyorský Central Park vešel hned dvakrát. Při procházce tímto parkem lze narazit na stádečka daňků, ale třeba také na 62 m vysoký Wellingtonův památník, nejvyšší obelisk v Evropě. Součástí parku je i zoologická zahrada otevřená již v roce 1831, což z ní činí třetí nejstarší zoo na světě.
Od Trinity College můžete přejít řeku Liffey po nejznámějším dublinském mostě pro pěší, kterému místní dodnes říkají Půlpencový most (Haʼpenny Bridge), i když je oficiálně pojmenovaný po vévodovi z Wellingtonu. Malý bílý most z tepaného železa byl vyroben v roce 1916 v Anglii a do Dublinu převezen na lodi. V minulosti se prý musela za přechod platit daň ve výši půl pence, odtud jeho přezdívka.
V Irské republice se hlásí skoro 70 % obyvatel ke katolictví, zatímco k protestantství jen 4 %. Logicky bychom tedy očekávali i v hlavním městě především katolické kostely. Proto je překvapující, že obě významné dublinské středověké katedrály, vzdálené od sebe pouhých sedm minut chůze, se obě hlásí k anglikánské církvi. Katedrála Christ Church se pyšní jednou z nejstarších podzemních krypt v Irsku z 12. stol., ve které pozornému návštěvníkovi neunikne mumifikovaná kočka s krysou, místní Tom a Jerry, které byly objeveny roku 1860 v jedné z varhanních píšťal. Katedrála sv. Patrika je vůbec největším kostelem v Irsku. Byla prý postavena na místě studny, ve které sv. Patrik křtil nové věřící. Jako děkan zde působil 33 let Jonathan Swift, slavný autor Gulliverových cest, který je v katedrále také pochován. Mezi zajímavé katolické památky patří kostel Panny Marie z hory Karmel s neobvyklou černou sochou Madony a sochou sv. Valentýna v životní velikosti, pod níž jsou uloženy relikvie světce. Tento kostel je cílem mnoha zamilovaných párů, které si zde mohou při bohoslužbě 14. února nechat posvětit své zásnubní prsteny.
Rozloučit se s tak pohostinným a malebným městem, jakým je Dublin, rozhodně není jednoduché. Jednou z možností je užít si poslední pintu Guinnesse v nejstarší dublinské hospodě The Brazen Head, nebo v té nejmenší, The Dawson Lounge. Pokud se chcete s Dublinem rozloučit opravdu stylově a s grácií, můžete si vyjít dvacetiminutovou procházkou, nejlépe při západu slunce, po největší evropské hrázi Great South Wall k jasně červenému majáku Poolbeg, odkud se Vám naskytne překrásný, pohlednicový výhled a kde zažijete omamný pocit svobody, nekonečného prostoru a klidu. Je to ideální místo k zamyšlení nad jedinečností Dublinu, jeho historií, kulturou, pulzujícím současném životě, ale i jeho přátelskými a vřelými obyvateli. A můžete si tu hned naplánovat i jeho další návštěvu, která na sebe jistě nenechá dlouho čekat.