Egypťané a Egypťanky
Společnost Netflix nedávno natočíla seriál o královně Kleopatře, kde ji ztvárnila černošská herečka. V době, kdy Othella na jevišti nesmí představovat herec jiné než tmavé kůže, byl toto pro mnohé šok opačného rázu. A zareagovalo i Egyptské muzeum v Káhiře: Připomnělo světu, že královna Kleopatra měla kůži bílou a hovořila řecky plus pěti dalšími jazyky. Její vzdělanost už zdaleka takový mediální dojem nevyvolala, bohužel.
Když jsem před pár lety vstoupila s manželem na palubu lodě, která nám měla být na celý týden domovem a postupně představit nejkrásnější egyptské památky podél Nilu, ohradil se náš pohledný a erudovaný průvodce Mahmud poměrně rázně proti tomu, že jsou Egypťané paušálně označováni za Araby. Ano, používají arabštinu, ale i ta se v Egyptě značně odlišuje, a zdaleka ne všichni se vehementně hlásí k islámu, i když oficiálně jde o náboženství více než 90 % tamního obyvatelstva. Nezanedbatelnou složku ale tvoří křesťanští Koptové, které lze považovat za přímé potomky starých Egypťanů.
Kam se řadil Mahmud, nevíme, z jeho výkladu jsme však cítili, jak nevýslovně hrdý je na dávnou egyptskou minulost a jak málo je srozuměn s chováním leckterých svých spoluobčanů, na které jsme cestou naráželi, ať šlo o otravně se vnucující prodavače suvenýrů nebo o lidi povalující se na ulici uprostřed hromad odpadků. Naopak sdílel naše nadšení pro milé a pracovité snědé Nubijce, kteří uklízeli naše pokoje. Byli to výhradně muži, kteří prací pro turisty živili své rodiny ve vesnicích daleko na jihu země.
Ženy o poznání světlejší pleti zato klidně masírovaly naše nahá těla, včetně těch mužských, ačkoli venku si hlavu halily do šátku. Nicméně je známo, že Egypťanky, vesměs sunnitského vyznání, mají práva dosti omezená a neobejdou se při většině rozhodování bez souhlasu mužského člena rodiny. Ani vdaná žena prý nesmí cestovat sama bez písemného svolení manžela – a to až do 50 let. Pak už je zřejmě mimo sexuální nebezpečí nebo na ní prostě přestane záležet, protože je považována za stařenu. Do města za prací se vydá jen málokterá. Třeba břišní tanečnice vydělávají velice slušné peníze, ale platí víceméně za lehké ženy. Prostitutky v Egyptě také existují, ale nikdo se s nimi neožení. Pokud vdaná žena ovdoví, je na tom podobně jako ta svobodná – v neustálém ohrožení, zvláště ve městě, a proto se raději vrací do rodné vsi, kde je sice pod kuratelou, ale také pod určitou ochranou.
Mladí se seznamují jako všude jinde: v kině, na procházce v parku, během studia, ale na veřejnosti se stále nesmí vzít ani za ruku, natož se políbit – za to je vězení, o předsvatebním sexu ani nemluvě. Rychlým řešením bývá sňatek orfi…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Egypt
GALERIE
