Egyptská kuchyně je založena hodně na zelenině a luštěninách, mnoho jejích pokrmů je bezmasých. Zdaleka to však neznamená, že by maso na jídelníčku zcela chybělo. Nejčastěji se v Egyptě konzumuje drůbež, především kuřata, dále též skopové či jehněčí a oblíbená jsou holoubata. Typické jsou i vydatné sladkosti a dezerty, často obsahující datle, mandle a med.
K nejtypičtějším potravinám v Egyptě patří boby (fūl), kterým se říká „maso chudých“. Velmi rozšířený je fūl midammis – boby se vaří dlouhé hodiny v měděných kotlích, pak se dochutí olejem, citronovou šťávou a kořením a zabalí do chlebové placky aish baladi (případně eish, přepis názvů pokrmů do latinky se často liší, zejména v samohláskách, které arabské písmo nemá), což je zdejší varianta známých chlebových placek pita. Někdy se z bobů dělá kaše nebo falafel, smažené kuličky či placičky připomínající karbanátky. V Egyptě, odkud pravděpodobně falafel pochází, je použití bobů k jeho přípravě typické, zatímco na Blízkém východě se používá spíše cizrna, jiná významná luštěnina, případně směs cizrny s boby. Termín falafel je typický hlavně pro přímořské oblasti, ve vnitrozemí se používá spíše název taʼameya. Falafel se dokonce servíruje i jako hutná snídaně v hotelích, častěji ho však najdete u pouličních stánků. Tam bývá k mání i u nás dobře známá pomazánka z cizrny hummus, v chladných dnech nabízená ba i jako teplý nápoj.
Falafel se často podává s tahinou, krémovou omáčkou ze sezamové pasty, ochucenou česnekem, kořením a citronem. Spojí-li se tahina s pečenými lilky, vznikne baba ganoush. Nákypům všeho druhu se říká bil furn. Jako příloha se hodí batatis nebo makaruna, což snadno identifikujeme jako brambory a nudle. Stejně tak nás nezaskočí špízy shish kebab nebo shawarma, přičemž se rožní nejen skopové a hovězí, ale i játra (kibda). Na špízech se připravuje také kofta – válečky z mletého masa. Kushari je směs z nudlí, rýže a cizrny s cibulí v rajčatové omáčce anebo zapečená.
Exoticky pro nás zní hamam mahshi – holoubě nadívané mletým masem a rýží. Mahshi kosa je obdobně plněná cuketa. Rýží se plní i nakládané vinné listy (warak enab). Mulukhia je pokrm z listů jutovníku, které se nasekané vaří v bujonu s česnekem, a má zvláštně slizkou konzistenci. U moře a v hotelích či na lodi dostanete i grilované mořské plody a ryby.
K oblíbeným dezertům patří kunafa či baklava z listového těsta, malé palačinky qatayef plněné sladkým tvarohem a různými oříšky nebo mahalabia – rýžový nákyp s rozinkami, ořechy, smetanou a kokosovými vločkami.
Chléb se peče denně v pekárnách furni a ještě zatepla ho rozvážejí kluci na kolech. Je buď z bílé mouky (shami), nebo vícezrnný (baladi). Tradičním nápojem je tak jako ve všech zemích Orientu černý čaj, jehož název se i v Egyptě vyslovuje jako u nás a hlavně v jeho pravlasti Číně. Pozor, v pouštním podnebí se hodně sladí, takže si raději objednejte čaj masbut, případně zcela hořký sáda. K mání je i mátový čaj bi nana nebo ibiškový karkade, který se na požádání servíruje i studený.
Obdobná stupnice sladkosti platí i pro kávu mokka, které se říká taky skoro po našem ahva (čti „áva“). Vaří se a nalévá přímo z titěrné měděné konvičky – džezvy. Ahva se nazývají i kavárny, nebo se jim říká arabsky maqhá, kde zase slyšíme „mokka“. K příjemnému posesezení samozřejmě patří typická vodní dýmka neboli šíša (shisha).
Velký je výběr ovocných nápojů, které se prodávají všude po ulicích. Patrně nejvíc osvěží čerstvá citronová štáva asir lemun. Pomerančový džus se řekne bortúan, jahoda je farawla, granátové jablko rammán, ale opravdovou vitaminovou bombou je gavafa – nápoj z tropické kvajávy (guave). Osvěžující je i bublinková limonáda fayruz z domácího sladu a ananasu nebo manga, případně banánové mléko muz. Nejběžnějším nápojem je ale minerální voda Baraka prodávaná v plastových lahvích, přičemž perlivá je výrazně dražší. Každopádně se vyhněte pití vody z vodovodu a ovocné šťávy si nechte vždy čerstvě vymačkat – nekupujte odstáté.
V Egyptě se ale pijí i alkoholické nápoje, které si dopřávají jak cizinci, tak neortodoxní muslimové. Pivo (bira) se tu vaří od roku 1896 a od počátku je nejoblíbenější značkou Stella. Místní pivo je samozřejmě cenově příznivější než dovážené, případně prémiové egyptské značky jako Sakara. Vyrábí se i pivo bez alkoholu.
Vínu se říká nabid a je místní, jak napovídají názvy. Z červených vín je nejoblíbenější Omar Khayyam, nesoucí jméno slavného perského básníka. Jistě ho rád pil i nejslavnější egyptský herec Omar Sharif, kdežto zpěvačka a herečka Dalida, naturalizovaná Francouzka, která se ale narodila v Káhiře italským rodičům z Kalábrie a v Egyptě žila až do svých 21 let, možná upřednostňovala bílé značky Cru des Ptolémées. Ani jednoho už se na to nezeptáme, ale i tak si na zdejším víně pochutnáme. Na zdraví!