Řeka Enže (Enns) pramení v salcburské župě Pongau, razí si cestu Radstadtskými Taurami do Štýrska, teče přes Schladming, kolem Liezenu či Admontu a národním parkem Gesäuse dál do Horního Rakouska, v závěrečných kilometrech své pouti tvoří hranici mezi Horním a Dolním Rakouskem a nakonec se u Mauthausenu vlévá zprava do Dunaje.
Mezi tzv. velkými cyklostezkami, které vedou podél význačných říčních toků, je Enžská cyklostezka (Ennsradweg) nejmladší a nejméně známá, přesto si ji dovoluji označit za tajný tip, ležící mimo hlavní turistické tahy. Podle toho, kterou trasu si člověk zvolí, urazí podél Enže 240–280 km a absolvuje přes 900 m převýšení. V neposlední řadě kvůli tomuto spádu se doporučuje jet ve směru od pramene řeky k jejímu ústí. Pohodlným tempem se celá vzdálenost ujede za 4–7 dní, záleží na tom, kolik času se věnuje zajímavostem po cestě. Navíc existuje několik variant napojení na jiné cyklostezky, např. na Podunajskou ve směru na Vídeň či proti proudu do Pasova, ale též lze cestou u Irdningu odbočit do Bad Aussee a dojet do Solné komory, u Liezenu lze přejet k cyklostezce Rastland, která vás dovede až k Murské cyklostezce, Steyrem prochází stejnojmenná cyklostezka a také zajímavá Kulturní cyklostezka (Kulturradweg).
Kdo chce začít co nejblíže u pramene Enže, zahájí cestu v Salcbursku u restaurace Gasthofalm (1205 m n. m.), která leží téměř přímo pod mostem tauernské dálnice, nedaleko od severního vjezdu do Tauernského tunelu u Flachauwinkelu. Vlastní řeka pramení mezi vrcholy Kraxenkogel (2436 m) a Liebeseck (2305 m). První kilometry nás vedou rozsáhlou lyžařskou oblastí Amadé přes Flachau, Altenmarkt a Radstadt. Flachau je ostatně rodiště a bydliště nejúspěšnějšího rakouského lyžaře Hermanna Maiera.
Altenmarkt je nejstarší obcí v horní části údolí Enže se zajímavým kostelem a příjemným náměstím. Radstadt má dodnes zcela zachovalé městské hradby ze 13. stol. Toto město mělo velký strategický význam již před dvěma tisíci lety. Leží totiž na křižovatce cesty vedoucí údolím Enže a staré římské cesty přes sedlo Radstadtských Taur (zde se mimochodem nachází lyžařské středisko Obertauern, známé svou sněhovou jistotou). Za chvíli dojedeme do Mandlingu, osady, kterou prochází hranice mezi spolkovými zeměmi Salcbursko a Štýrsko.
Za ním nás ve Štýrsku jako první vítá další rozsáhlá lyžařská oblast se světoznámým střediskem Schladmingem. Na svazích místní dominanty Planai (1906 m) vyhrál svůj první sjezd Světového poháru Franz Klammer. V roce 1993 se zde konaly Světové zimní hry speciálních olympiád, jež jsou určeny pro sportovce s duševním postižením a u jejichž zrodu stála Eunice Kennedyová Shriverová, sestra amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Zdejší lyžařské terény si oblíbil také asi nejslavnější štýrský rodák, Arnold Schwarzenegger. Dále projíždíme obcí Haus na úpatí Hauser Kaibling (2015 m), jejíž sjezdovky jsou od loňské sezony rafinovaně propojeny se schladmingskými. Po většinu dosavadní trasy nás po levé straně doprovází majestátný Dachstein, který je jedním z nejvýraznějších rakouských vrcholů (2995 m). Následují obce Irdning a Stainach, nad nimiž ční mohutný vrchol Grimmingu (2351 m), a před sebou již vidíme vápencové útvary Ennstalských Alp.
Znenadání se vymaníme ze sevření údolí a otevře se před námi pohled na správní centrum této jeho části Liezen, který je křižovatkou mnoha důležitých cest: Vede tudy dálnice z Grazu do Lince, na sever odbočuje důležitá komunikace přes sedlo Pyhrnpass (propojení do údolí Mur), my však pokračujeme údolím podél Enže směrem na Admont. Tam obdivujeme benediktinský klášter, jemuž je v tomto čísle věnován samostatný článek. Za Admontem stojí vpravo na kopci zámek Röthelstein, někdejší letní rezidence admontských opatů. V těchto místech je čas zvážit, zda chcete pokračovat nejkratší cestou, která opouští Enži a vede přes nenáročné sedlo Buchauer Sattel, nebo sledovat tok řeky, jež se po 7 km dostává do těsného sevření soutěsky Gesäuse. Můj názor? Gesäuse si v žádném případě nemůžete nechat ujít! Jde o fascinující přírodní útvar a je velkým zážitkem projíždět tudy právě na kole. Soutěska Gesäuse měří 17 km a naše silnice vede vysoko nad pravým břehem řeky, která zde na krátkém úseku klesá o 130 výškových metrů. Této trase se někdy také říká štýrská železná cesta – díky tradici těžby a zpracování železné rudy, což se také promítlo do místních názvů obsahujících výraz Erz (ruda).
Projedeme několika krátkými tunely a protilavinovými galeriemi. Přijíždíme do Hieflau, bývalého hornického města, kde kdysi stávala vysoká pec na zpracování železa, v níž se topilo dřevěným uhlím. Zbytky milířů lze dodnes spatřit na několika místech. Za městem opouštíme Gesäuse, přehoupneme se přes malebnou náhorní planinu a sjedeme zpátky k řece v Großreiflingu na jejím soutoku se Salzou, známou především příznivcům raftingu. V obci můžeme navštívit muzeum rakouského lesnictví.
Klikatící se široká silnice sledující tok Enže řeky po několika kilometrech míjí Altenmarkt bei St. Gallen. Vjíždíme do Horního Rakouska a naše cesty se opět dělí: základní trasa vede dále po silnici kopírující tok řeky až do Weyeru. Cyklostezka zde před mostem silnici opouští a sjíždí prudce do údolí, aby se pak u Taverne am Kasten, bývalé vorařské hospody ze 14. stol., připojila opět k řece. Zde začíná pohádkově krásný úsek. Speciální asfaltovaná cyklostezka na levém břehu řeky nás po průjezdu kolem několika samot dovede do Reichramingu.
Sem však můžeme z Altenmarktu bei St. Gallen dojet i jinou trasou – po staré lesnické cestě zvané Hintergebirgsweg. Jízda národním parkem Kalkalpen po této cestě představuje pro cykloturisty určité dobrodružství, které vyžaduje trekkingové či horské kolo a sportovního ducha. Na úvod totiž čeká 3,5 km dosti strmého stoupání s převýšením 300 m až na nejvyšší bod Mooshöhe (845 m), kde žíznivé cyklisty napojí domácím moštem bývalý revírník Hubert Fuxjäger. Zde končí asfalt a s ním i civilizace. Odměnou za namáhavé stoupání je 27 km (!!!) dlouhý sjezd po šotolinových lesních cestách, divoce romantickou a neobydlenou krajinou pohoří Hintergebirge, která představuje nejrozsáhlejší zalesněné území Severních vápencových Alp. Zde, uprostřed této nedotčené krajiny, si připadáme jako v ráji a co víc, projíždíme tímto rájem na kole. V tuto chvíli však ještě netušíme, že nás čeká naprosto jedinečný cykloturistický zážitek – jízda po zrušeném tělese úzkokolejky, která z těchto samot svážela dřevo a cestu si prorážela 13 tunely! Nejdelší z nich měří téměř 500 m. Cyklisté se musí mít na pozoru, neboť luxus osvětlení v těchto tunelech samozřejmě chybí, opatrně se musí přejíždět i železniční mosty přes říčku Reichraming – těm zase chybí zábradlí. Přesto by byla škoda nepohlédnout z nich do hloubky údolí na meandry křišťálové bystřiny.
Z Reichramingu do historického Steyru pokračujeme stále po asfaltové stezce na zalesněném levém břehu řeky. Zdoláváme krátká, ale prudká stoupání a stejně prudké sjezdy zpět k řece, která, již klidná a široká, většinou plyne majestátně hluboko pod námi. Kousek před Steyrem se k ní však cyklostezka znovu přimkne. Po jarních táních ji tady řeka často zaplaví a pak je potřeba jet po vzdálenější silnici.
Samotné město Steyr určitě stojí za zhlédnutí. Za ním pokračuje Enžská cyklostezka zcela odlišnou nížinatou krajinou směrem k Dunaji. Naše putování zakončíme přejezdem mostu přes Enži ve stejnojmenném městě, které je nejstarší v Rakousku a pyšně se nazývá kolébkou rakouské civilizace. Již v 10. stol. zde byla založena pevnost na ochranu proti Maďarům, ale archeologické nálezy dokládají, že původní osídlení sahalo až do doby keltské. Zmíněný most je zase symbolem rakouské poválečné historie. Od roku 1945 až do října 1955 po něm vedla demarkační čára rozdělující ruský a americký okupační sektor. Rakušané, kteří chtěli tuto vnitřní hranici překročit, museli předložit čtyřjazyčný dokument, který jim vystavila Aliance.
Na závěr ještě několik praktických informací: Na území spolkové země Salcbursko je Enžská cyklostezka značena velkými zelenými tabulemi s nápisem Ennstalweg. Ve Štýrsku najdete značení R7, v Horním Rakousku vás povedou malé zelené tabulky opět s nápisem Ennstalweg. Velmi zajímavá je varianta z Altenmarktu bei St. Gallen, značená jako Hintergebirgsweg. V Salcbursku a Horním Rakousku vede trasa převážně po speciálních cyklostezkách a málo používaných vedlejších silnicích. Ve Štýrsku není dosud vybudována cyklostezka v celé délce, takže třeba nejzajímavější úsek soutěskou Gesäuse vede po silnici. Ostatně v úzkém a divokém kaňonu není kromě řeky a silnice pro jinou komunikaci místo. Zmíněná varianta přes Hintergebirge vede po lesní cestě, která je pro cyklisty otevřena pouze o víkendech a sjízdná jen na trekkingových či horských kolech. Hlavní trasa je sjízdná na všech typech kol. Přehazovačka se vám může hodit, protože se vám často do cesty postaví krátká stoupání. Nejlepší období pro absolvování této stezky je od května do října, i v největších letních parnech zde najdete dostatek stinných úseků. Doporučuje se nepodcenit plánování noclehů, neboť část trasy vede řídce osídleným krajem.
Další články z vydání o Štýrsku naleznete zde